Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1920

RŮŽENA SVOBODOVÁ

Paní Růžena Svobodová zemřela

včera ráno o 5. hodině ve svém bytě na Malé Straně,

podlehnuvši záchvatu srdeční mrtvice.

V červenci 1918 dovršila básnířka Růžena Svobodová padesátý rok svého života; její osoba i její dílo byly tehdy uctivě pozdraveny celou českou veřejností, ale doba sama podala jí věnec nejkrásnější. Byl to věnec nesčetných českých dětí, které jako předsedkyně Českého srdce zachránila k životu a zdraví. Toto horoucí dílo účinné lásky zdálo se dovršovati její dílo básnické; veliký duch lásky, veliká žízeň po harmonii rostla v jejím díle román po románu, až posléze padesátý rok života povolal básnířku, aby činně, s nejvzácnější obětavostí rozsévala tu lásku, tu harmonii, tu úctu k zdravému a dělnému životu, jež povznášely její tvorbu románovou.

Nový rok počíná se pro nás ztrátou, jíž jest nejhlouběji želeti. Básnické dílo Růženy Svobodové, obsáhlé a zralé, nebylo zdaleka vyčerpáno. Není dnes možno přehlédnouti celou její tvorbu, sledovati její vývoj, připomenouti krásné, světelné myšlenky, které sdělovala svými knihami. Ale už dnes můžeme říci, že Růžena Svobodová byla v nejnitrnějším smyslu pokračovatelkou Boženy Němcové. Nikoliv po stránce lidoznalecké – styk Němcové s českou duší lidovou byl od narození intimnější –, ale po stránce vřelé, ladné ženskosti, jež proniká dílo obou těchto velikých žen. O tolika a tolika ženských spisovatelkách říká se s jistou mužskou domýšlivostí, že píší tak dobře jako muž; o obou těchto však platí, že psaly tak dobře, tak líbezně, jak jen dovede žena. Ano, ten či onen román Růženy Svobodové je nepokrytě romantický, život je tu nebo jinde pojat příliš zaokrouhleně, přizdoben, vysněn, zromantizován; představy o životě jsou vzletnější i tragičtější než zkušenosti, lidské postavy jsou ozářeny čistotou příliš dokonalou nebo zastíněny temněji, než činí právě život; sladké, obrázkově sličné metafory leží na všem svou lehkou, ale umělou zdobou. To vše možno snadno najíti na díle Růženy Svobodové; avšak což nedýchá právě z toho všeho dech teploty, něhy i lásky k životu, což není i v tom ta určitá slunečnost a vlídnost, která vyznačuje ženství? Vždyť sám pomaly, klidný, jak potůček souvislý vývoj vedl básnířku k větší a větší pohodě, k bohatšímu a sladšímu názoru na život, k hlubší harmonii, jež smiřuje život a sen, iluzi a skutečnost, lidi a jejich prostředí; stále jasněji, kovovějším zvukem ozývá se z jejího díla morálka povinnosti a tvořivého životního úkolu, jenž je dán ženě stejně jako muži, ba u Svobodové nad muže. Každým románem hledí Svobodová odpovídati za sebe a za všechny ženy na tuto otázku životního úkolu; a odpovídati znamená u ní vždy také utěšiti. Ruka, která provádí čtenáře pečlivou, vznosnou architekturou těchto románů duše, je ruka laskavá, plná míru a štědrosti, vskutku přeušlechtilá tehdy, kdy – jako v Tichém domě – ukazuje k radostem čistého, dobrého, svatého života, a především života šťastného. Byly v ní poklady tichého, vnitrného štěstí; (...)

(......)