Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JE VĚDA ROMANTICKÁ?

Rádlova kniha [* Dr. Emanuel Rádl: Romantická věda. V Otázkách a názorech u J. Laichtera, 1918.] podává kus dějin filozofie z určitého hlediska a s určitou tendencí. Jedná o německé “naturfilozofii” z prvé poloviny minulého století, pokud v ní nalézá motiv myšlenkového romantismu. “Romantická” filozofie, toť Fichte, Schelling, Hegel; ale dr. Rádl, přecházeje zběžněji tyto filozofy, dokazuje největší vahou svého spisu, jak vycházejí z Kanta. Protože pak německé myšlení je podnes skoro veskrze podloženo Kantem, je Rádlův spis víceméně zakrytou polemikou s německou filozofií a vědou, s německým duchem vůbec. K tomu podotýkám, že jeho spis byl napsán za války.

Kritika Rádlova je bystrá a živá; je požitkem čísti jeho rozbor Kanta, jednostranný sice, ale jasný a řízný. Vůdčí motiv realistické kritiky Rádlovy jest: romantická věda (totiž kantovství a naturfilozofie) znamená násilný poměr mezi přírodou a člověkem; romantik, dychtě po nedosažitelném ideálu, odcizuje se názorné, konkrétní přírodě, ale také konkrétní a názorové práci vědecké. “Romantikové jsou odvážní, vzletní, filozofičtí, jen když jde o čisté pojmy; tam, kde se dostanou do konkrétnosti, a kde by právě měli osvědčiti odvahu, vzlet a filozofii, jsou málomocní a šediví…” Ale právě “v podrobnostech jest věda, jest filozofie, jest vzlet, jest originálnost, jest i umění!” Romantism podceňuje fakta, zkušenost, drobnou práci; čistou dedukcí, “apriorně”, vyvozuje své absolutní pravdy, neboť nestará se o skutečnost a také jí nemiluje. A tu praví realista: “Pravdy nenajdeš bez kompromisu se skutečností; jen když prakticky řešíš otázky denního života a ve vědě když prakticky řešíš konkrétní problémy, docházíš pravdy; jistě projdeš chybami, jistě na tvojí pravdě ulpí prach a špína, ale čisté pravdy na světě není.” Vedle této abstraktnosti, násilné konstruktivnosti a pyšné absolutnosti romantického myšlení pozoruje Rádl jiný, neetický rys romantismu: že romantik mluví o ideálu tak vysokém, že podle něho ani nemůže žíti; mluví o idealismu, ale jedná materialisticky; mluví o svobodě, ale nese ideu pruského státu a je spoluzodpověden za důsledky toho. “Němci shledávají přednost své filozofie v tom, že hledá cíle života mimo tento pozemský život. Proto prý jest idealistická, kdežto tamti dole, Angličané a Francouzi, prospěcháři, empiristé, politikové, jsou lidmi tohoto světa. Tento ,idealism‘… má v samém kořeni přesvědčení dualistické, podobné starému rozdělování světa na říši boží a ďáblovu. Tento svět zde, svět smyslů, empirie… jest hmotou, proti které jest všechno dovoleno a od níž jest docela, docela oddělena říše pravdy, mravnosti, ideálu.” Tu podotýká realista: “Idealism roztrhující svět na boha a na ďábla jest špatný idealism. Cíle života nejsou mimo tento život, nýbrž v životě samém. Existuje-li jakés nebe, jistě sahá až na naši zemi a chodíme v něm pořád; zde na zemi, v jednání lidském jest pravda a ideál, je-li vůbec kde. Buďto jest skutečný život lidský, (...)

(......)