Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHY POEZIE

Antonín Klášterský: Na českém jihu a jiné básně. (Knih Zvonu sv. 24. Nakl. Unie.) První polovina nové básnické sbírky Ant. Klášterského věnována je rodnému kraji, kraji mladosti; sličné obrazy krajinné jsou jemně zbarveny elegickým steskem, vzpomínkou, nostalgií po mladosti; odtud idylický ráz této nejpěknější části celé sbírky. Požitek vzdušně, přesně, pietní rytbou kreslené přírody není zde nejpřednější radostí čtenářovou; hlouběji a mileji dojímá ho ono tesklivé, vzpomínkami opředené zření básníkovo, onen jistý kolorit zármutku, který nejčistěji zbarvuje právě ty nejpokojnější, prostě líčivé, nejméně náročné obrazy. V některých veršovaných povídkách této sbírky zazní vzpomínkově zjihlý tón až sentimentálně; jinde, kde Klášterský plně podržuje svou tvrdou, podrobnou veršovou kresbu, svou obsahovou i formální objektivnost, působí jeho citovost kupodivu svěžeji a lehčeji. – Kapitolou pro sebe je i v této knize typická hořkost Klášterského, vyčítavá a zklamaná hořkost umělce, který za sebe i za jiné je zraněn nevděkem světa. O tom mluví ve svých veršovaných causeriích, v tklivých povídkách o Boženě Němcové, ve svých hovorech s drahými mrtvými. A konečně třetí část knihy obsahuje poezii politickou. Zde, kde opouští Klášterský svůj elegický a hořký zor osobní, ztrácí i jeho poezie na osobitosti; tvrdá ražba jeho veršů nemá únosné, vzletné lehkosti, je kovově zvučná, ale také kovově chladná; jen kde Klášterský vyslovuje národní bolest, cítíte, že vyráží výkřik z hlubin vlastního srdce. – Verš Klášterského i v této sbírce podržuje svou tuhost a určitost zrovna hmatatelnou; není okřídlen vnitrnou hudbou, nýbrž nesen rytmem úsilovné a ukázněné práce. Avšak zejména tam, kde široce plyne nevzrušeným alexandrínem, nabývá syté, jasné příjemnosti a obrazové názornosti, jakož vůbec Klášterský je daleko více umělec zrakový než sluchový. Nejraději bych jej přirovnal k vážnému a objektivnímu tvůrci rytin, jenž miluje obrazy krajů a lidí, ale stejně také miluje tvrdý, solidní, odporující materiál, jejž svým dílem nově a nově přemáhá.

Dvě romance Františka S. Procházky (s obrázky Ad. Kašpara, nákl. Unie) jsou ovšem hlavně bibliofilským dílem obrazovým. Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že obě brachylogické, do krajnosti obsahově natěsnané romance Procházkovy nezískaly obrázkovým doprovodem, který působí obrácenou tendencí než úsečné strofy textu. Text jen napovídá, naznačuje, zkracuje; obrázky – a zejména Kašparovy – doširoka rozpřádají dané situace, rozhovořují se a zadržují tak stručný spád básní. Obrazový doprovod by daleko jinak přiléhal k podrobné kresebné poezii řekněme právě Klášterského; kdežto romance Procházkovy by se daly spíše dramaticky zarecitovat.

Otokar Fischer: Léto. Básně 1919. (Vydal Artur Novák v Praze.) Lyrika Otokara Fischera znamená mnohem více než epizodu v díle učence a dramatika; mezi jeho lyrikou, jeho psychologickým zkoumáním literatury i jeho dramatickou tvorbou je nepopiratelný osobnostní vztah. Otokar (...)

(......)