Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOKUMENTY

Cestovatel A. V. Frič měl tu dobrou myšlenku, skoupiti za války německé pohlednice, obrázky, nálepky atd. jako doklad doby a národa. Tuto prazvláštní sbírku ukáže obyvatelům jihoamerických republik; bude to pro ně poučné muzeum evropského národopisu. Ještě před svým odjezdem otevírá pan A. V. Frič svou kolekci Pražanům ve Weinertově aukční síni; je to muzeum, jež stojí za podívanou i nejdivějšímu domorodci centrální Evropy.

“Viel Feind, viel Ehr,” těšili se Němci, když ze všech stran zvedal se proti nim odpor; proč tedy první jejich reakcí – od básníka Lissauera po posledního kanonýra z vídeňské Muskete – bylo zneuctění nepřátel? Verbrecher-Album jmenují se tucty pohlednic karikujících vůdce dohody. “Gauner”, “Halunke”, “Schufte” – cituji z plné hrsti; a ještě “Schweinehunde”, bestie, skopci, celá válka byla jenom “zaječí hon”. Na jednom obrázku hromada klecí a v každé nepřítel: “serbisches Wildschwein”, “belgische Hyäne”! Belgická hyena! Tak psalo se o nejzmučenějších národech světa. Vzpomínám si, že tehdy, koncem roku 1914, přinesla i berlínská Neue Rundschau článek jakési Němky, která vyvozovala obzvláštní prý krvelačnost Belgičanů až z keltických dob. Jsou chvíle, kdy se luza a vzdělanec sejdou ve stejné krutosti.

Němec a Rakušan na jedné misce vah, osmero spojenců na druhé misce; víte již, kam padá váha? “Lumpen wiegen nichts.” Ať už jich bylo šest či osm, “všech šest nestojí za jeden náboj prachu”! Němec je s nimi hnedle hotov. “Jedno kopnutí zrovna stačí!” O jednu válku více či méně, co na tom? Německý Michl si jen postaví tabuli: “Zde možno skládati vyhlášení válek. Hier können Kriegserklärungen abgeladen werden.” A stalo se.

Tehdy, na začátku 1914, zdálo se vítězství tak blízko! “Pryč s tím hmyzem (Ungeziefer)”, rozpřahoval se německý voják; a zde ho vidíte s bičem mezi kňučícími šelmami:

“Euch Bestien muss ich noch alle dressieren,

ihr müsst zuerst deutsche Hiebe verspüren.”

Všechno, co chutnalo fackami a železem, zdálo se něčím zrovna nacionálně německým. “Deutsche Hiebe”, “deutsche Ohrfeigen-Serenade”: to byla válka. Dělo – “das deutsche Sprachrohr”; šrapnel – “der deutsche Gruss”; kanonáda “die deutsche Zukunftsmusik”. “Mlátit” (dreschen) zní ze všech úst, z úst císaře i vojáka. “Mlátíme do nich pořádně a věrně pospolu,” hlásají centrální spojenci. “Mlátí se do toho dál,” telegrafoval Hindenburg. “Veličenstvo, my jsme to rozmlátili,” hlásí voják císaři. A opět zbožné přání:

“Es klinge unsres Kaisers Wort

mit Donnerschlag von Ort zu Ort:

Nun woll’n wir sie verdreschen!”

“Unser Kaiser” má na jednom obrázku přídomek “Wilhelm II. Germanicus”. Ano, toho si zasloužili oba: císař i jeho národ.

Tož se mlátilo:

“Jeder Schuss ein Russ,

jeder Stoss ein Franzos,

jeder Tritt ein Britt,

jeder Klaps ein Japs.”

“John Bull zittert, Franzos auch und Russ:

Es bricht aus der Furor Teutonicus.”

Ano, skutečně propukl furor, nad nějž hroznějšího svět neviděl. Lidská bestie se už necítí; počíná se opilost (...)

(......)