Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z NOVÉ POEZIE

Josef Hora: Strom v květu. Verše 1915–1918. (11. kniha Zlatokvětu. Vyd. F. Borový s tit. kresbou V. H. Brunnera.) Autor této knížky může odkázati na první svůj svazek básní, vydaný 1915 Zeyerovým fondem, kde byste našli skoro všechny tóny, kterými zní jeho knížka přítomná. Tytéž tóny, ale nyní čistší, hudebnější a bohatší. Podobná melodie, ale je cítit, že novou sbírku provál už plně jarní a zpěvný dech, který si mladší generace básnická uvědomila v posledních letech u svých bezprostředních předchůdců. Byl bych v rozpacích, kdybych měl říci, v čem všem je novost té mladé poezie; ale nepochybně význačný podíl na ní má lyrismus věcí, šťastný a okouzlený objev zevního světa, obrat o rovný úhel od ponoření v sebe k setkání s tím, co je kolem nás. Avšak ani v tom obratu není vše; bylo nutno cítit věci tak důvěrně a pohnutě, tak dynamicky a zvučně, jako bys cítil sebe sama. Tvá duše, básníku, bývala vždy plná houslí; nyní je třeba, aby i zevní věci ti byly plny houslí, abys kamkoliv sáhna nalezl písničku intimní nebo prudkou, melodický ozev, jejž tvá duše s úžasem opakuje. Proto jsem řekl “lyrismus věcí”, a měl bych nadto říci hra na věcech, tak jak se říká hra na houslích nebo na básnickém varytu. A vskutku nová poezie dává důkaz, že netřeba ani opěvovat věci, nýbrž umět je rozezvučet, dovést sáhnout do nich jako do strun, aby se zrodila píseň nová, silně zvonící chválou a radostí, pozemská a múzická.

Ten ráz nové poezie se vyslovuje u Hory čistě a sličně, zejména v jeho slokách intimních. Místy patos lidské víry zbavuje básníka jeho bezprostřednosti ve styku s věcmi; místy úmyslná skladba mu zavírá cestu šťastných skutečnostních objevů. Většinou však drží se skladby Horovy ve střední poloze citu polo jarého, polo rozteskněného a neobyčejně útlého, aniž by ztrácel na vážné a mužné sevřenosti. I jeho forma je nejlíbeznější a nejpřirozenější tam, kde se s něhou poupěte svírá v drobný a hebký útvar písňový, jehož střídmá uzavřenost je skoro neznatelně zčeřena vnitřní tvárnou volností. Proti tomu volné rytmy Horovy, ač vznosně a lehce nesou smělou stavbu obrazů, nemají, abych tak řekl, dosti tvrdého a vzpurného rozkročení tam, kde básník chce vysloviti dynamiku velkého města a moderního života. Ale opět se rozvlní lehce, volně, zpěvně v číslech, jež jsou jako nadechnutá a zamyšlená hra; hra, v níž láska a svět, tesklivost a údiv, hlas srdce a hlas věcí vplývají v píseň stejně překvapující určitosti, jako zasněné proměnnosti. Čtěte, jak přesné a věcné jsou obrazy Horovy; ale jest opět třeba velmi uměleckého citu k tomu, aby se jemná rytba těchto obrazů rozplynula ve světelné vzdušnosti kompozice. To dvoje dává intimní lyrice Horově rys velmi vzácný: bohatost a míru.

Ladislav Vladyka: Cizí město. (12. kniha Zlatokvětu. Nakl. Fr. Borový.) První knížka mladého básníka, a hned napoprvé ve svém způsobu hotová, svěží, opravdu jitřní. Většinou drobné písničky, v nichž zazpívá mladá radost; a když nezazpívá, aspoň po ptačím (...)

(......)