Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NOVÉ DIVADLO

Návrh Karla Engelmüllera v Národních listech, aby po bok Národního divadla bylo postaveno veliké prozatímní dřevěné divadlo pro tři až pět tisíc osob, jest s to uvésti otázku divadelní do nového stadia. Byly dosud dva projekty, jak řešiti krizi Národního divadla: 1. Postaviti samostatnou velkou budovu operní, nejspíše na náměstí Republiky; projekt zajisté nejlepší, který však za dnešních poměrů finančních a pracovních se odsunuje na desítiletí, a tím v přítomné krizi nepadá na váhu. 2. Zaujmouti pro Národní divadlo jako činoherní scénu Stavovské divadlo; tento projekt by byl velmi lehko uskutečnitelný, nebýt politických faktorů, které kříží nárok právně jasný. Ostatně výpomoc Stavovským divadlem natrvalo nestačí; Stavovské divadlo je malé pro rostoucí Velkou Prahu.

Nyní tedy přistupuje třetí návrh: zříditi velikou moderní divadelní scénu z lehkého materiálu, která by plnila svůj úkol, pokud by nebyla vybudována Národní opera. K tomuto návrhu připojuji několik poznámek.

1. Jaké divadlo? Z důvodů kulturních, sociálních a národních je nutno, aby se divadlo dostalo lidu. Drahotní poměry a jisté předsudky činí z něho pro většinu lidí luxus. Přejali jsme tradici aristokratického divadla renesančního místo demokratického divadla antického. Netřeba snad tedy vyvolávati “ducha doby”, aby bylo jasno, že tato tradice je absurdní. Příští divadlo musí býti lidové a tuto hodnost musí nést už ve svém jménu. Lidové divadlo má býti současně operní i činoherní, pokud nebude míti opera svou vlastní velikou budovu. Dále Lidové divadlo musí býti veliké, laciné co do provozovacích sil, aby bylo levně přístupné opravdu každému. Proto musí býti dependencí našeho Národního, které trvale udržuje dvojí napolo zaměstnaný ansámbl, jímž by při skoro stejném nákladu mohlo obehrávati dvojí velikou scénu. Zde jest na dělnických stranách, aby ukázaly svou lásku a vážnost k lidu, který se doposud nejen z důvodů hmotných, ale i třídních odcizoval umění, čímž samo umění ztrácelo zdravý a plodný styk s lidem.

2. Jaká budova? Lidové divadlo mohlo a mělo by uskutečniti sen o novém divadle; bez lóží, bez mnoha pater, s největším počtem rovnocenných sedadel bylo by vzkříšením divadla antického. Veliké koridory a foyery poskytly by své stěny umění výtvarnému. Celá moderní technika divadelního komfortu, bezpečnosti a scénické volnosti by se mohla soustřediti v lehkých zdech příští arény. Moderní architektuře a umění výzdobnému byl by dán nejkrásnější úkol.

3. Kde? Navrhne se jistě více vhodných míst, kde by mohlo státi Lidové divadlo. Návrh Karla Engelmüllera, aby bylo postaveno v dolní části Seminářské zahrady s frontou do Karmelitské ulice, nebere v úvahu stísněnost (...)

(......)