Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHY BÁSNÍ

Jan Rokyta: Hus. Báseň epická. (Upravil V. H. Brunner. Vydalo Zátiší, B. M. Klika, Opatovická 9.) Rokytova rozsáhlá skladba je cosi jako kronika života Husova, zveršování historie, k níž celkem ničeho nepřipojuje a kterou jen popisně a reflexívně rozvádí. Rozvádí ji hned na nějakých šest tisíc veršů, rýmovaných veskrze rozšafným, nezvučným obkročákem (a b c – a b c). Na každé stránce, v každé epizodě cítíte pietu přesvědčeného “pozdního husity”, kterému život mistrův naprosto není básnickou látkou, jež žádá i přikazuje básnickou volnost, nýbrž předmětem víry, na kterém je nepřípustno měniti cokoliv; básnický tlumočník smí jen daný příběh odíti “nejkrásnějšími slovy”, jak praví Cervantes, vyšperkovati líčením a zdobnými, ušlechtilými řečmi. Ale ovšem při nejúzkostlivější, opravdu jímavé pietě je autor kroniky nucen k jistému zasáhnutí do dějinného příběhu; tím, že jej zpřítomňuje, je nucen hledati například bezprostřední motivaci každého skutku. A ježto nemá bezbožné odvahy zbásniti si po svém, básnicky, dramaticky charakter Husův, přihází se mu, bohužel, že jednání Husovo motivuje zevními popudy (od Jeronýma, betlémských věřících atd.). Jeho Hus stává se tak úžasně pasívní postavou, která vykládá o své pravdě, která stojí na svém, ale doslovně jen stojí. Je podoben jistým trochu fádním interpretacím Krista; beránek, sama mírnost, samo tklivé a bezbranné utrpení. Jeho boj o znárodnění Karlovy univerzity se děje kdesi za scénou eposu; po prvních zamítavých slovech krále Václava choří a teskní Hus doma asi jako bezdězský vězeň Svatopluka Čecha tak dlouho, až spěšný posel mu přijde říci, že král Václav se z ničeho nic rozhodl vydati Dekret kutnohorský. Ale opakuji: za to nemůže autor, nýbrž jeho pieta; byl by musel mnoho básniti, mnoho dramaticky docítit, aby postavil Husa kombatantního, Husa aktivního, podnětného, vášnivého. Bohužel právě jenom básnění a fantazie dovedou vdechnouti látce pravdu; ne snad vždy pravdu historickou, ale zato pravdu životní. Rokytův Hus je příliš učesán, příliš decentně zřasen, řekl bych asi ve stylu Hellichových obrázků k biblické dějepravě. Je to dílo, které si vynutí naší úcty svou ryzí, zbožnou, ušlechtilou linií, jež nikde neztrácí své jímavé čistoty, nerozehřeje vás však a také neupoutá.

Verše Josefa Pelíška V tříšti chvil (vyšlo v Bibliotéce fondu Roberta Lva Nováka při České akademii pro vědy a umění, v komisi Al. Srdce) jsou zamyšlené, tesklivé básně sporého výrazu, nenové, ale sytě procítěné, hodně akademické ve formě, ale pod čistou formou každým okamžikem znamenáte rozervaný život, který se projevuje vzácně a střídmě. A opět jiné básně opouštějí tuto intimní citovost; v ohlasu Viktora Dyka, někdy i Svatopluka Čecha nebo F. S. Procházky apostrofuje básník mrtvé, vlast, českou řeč; ani zde neztrácejí zhuštěnost a zamyšlenost, jež z jeho básní činí něco jistě hlubšího než produkce vlasteneckého vzletu. Jeden oddíl básník věnuje nešťastné Bosně a tyto básně odpovídají na “literární” (...)

(......)