Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHY BÁSNÍ

Nová básnická sbírka Antonína Sovy Krvácející bratrství a Rozjímání ranní i navečerní (Sebraných spisů sv. 12, nakl. Hejda a Tuček) obsahuje obě základní struny Sovovy poezie: vášnivou, útočnou dumu sociální a národní, a intimní lyriku srdce a přírody. Ctím hluboce horoucnost svědomí, jež vždy znovu nutí básníka, aby, pták bouřlivák, ustavičný hlasatel národního odboje a společenského vykoupení, dal se v let nad vzbouřenými vlnami doby a volal k duším hlasem ostrým a varovným. Nicméně nemohu se zbaviti dojmu, že v této sbírce jsou křídla jeho unavena a hlas, jenž tolikrát volal za bouře, někdy selhává; myšlenka vzlétá těžce, a nalézajíc před sebou to, čemu dosud sloužila v jediném rozmachu, totiž národní hrdost a sociální vzdor, rozdvojeno a znepřáteleno, poklesá bez cíle a s podlomenou odvahou. Avšak druhá, intimní část knihy vyrovnává dokonale tento dojem; pták bouřlivák stává se opět milovaným skřivanem domova; nad poli a městečky zní jeho stříbrná, paprskující píseň prostoty a důvěry; věčné znovuzrození víry a radosti, věčná zkouška duše básníkovy nalézá melodii nebývalé čistoty. Snad nikdy nebylo Sovovo zasnění křišťálovější, snad nikdy se jeho melodická moudrost nezachvěla myšlenkami hlubšími než v některých číslech jeho Rozjímání. Jsou zde harmonie tak sladké, že je musí mládí závidět naplněnému věku básníkovu. Znovu a znovu opakuje básník, že je učněm života; jeho obnova “dýchá jako země věčnem, životem, záhrobím”. Podzimková elegie objímá tento svět; ale ve skonu všeho, vším, co pomíjí, mluví sám usínající bůh: Hle, pokořil jsem se rád. Ze stesku i pokoření ozývá se hlas nejsladší a nejprostší; hlas milující dobroty; hlas lásky a víry. “Vše, co ztratil jsi, jen tenkrát nabudeš, když budeš věřit znovu.” Tyto básně patří k nejryzejším, co česká poezie má.

První svou knížečkou veršů, nadepsanou Lesy a ulice (vyd. St. Minařík na Smíchově s dřevoryty K. Teigeho), přináší Ivan Suk mnoho líbezně svěžího do mladé české poezie. Jeho verš je sice rozdroben, rytmická vazba se tříští v hrotité veršíky, a jak je přirozeno, s rozbitou formou metrickou se rozpoutává i to, co bych u básní nazval logickou melodií, – plynná spojitost obrazů. Ale je tu lehký, skočný, skoro dovádivý pohyb; celá básnička se třpytí pěknými obrazy, vrtí se jako rozmarná tanečnice okamžiku, něžně pokyne a výsměšně se přemete; často nemelodická, přece jen potěší oko; často neuchopitelná, někdy se dotkne srdce. Mohl bych mluviti o milostné, veselé, revoluční mladosti těchto veršů; avšak spíše mne zaujala mladost jejich obrazů a jejich bujná, rozjařující optika. Není mladosti jen v milování a radování; je třeba, aby samo vidění bylo mladé a vyjadřovalo se nově, lehce, byť s jistotou poněkud svévolnou. Jsou tu básničky upředené jako z rozmaru, polodětské, jež znamenají šťastný nález; jsou tu jiné, lomoznější ve slovech, jež znamenají jen kus programu. Najdete tu verše nepředvídané jako náhoda; ale právě náhoda je svědectví básníka. Přál bych mladému (...)

(......)