Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STANISLAV K. NEUMANN: AŤ ŽIJE ŽIVOT!

Tyto bojovné a propagační úvahy byly psány před válkou, v době umělecky dezorientované, kdy se hlásila k slovu nová generace výtvarnická a – byť v menší míře – i literární. Není nic podivného v tom, že se prudce potkala s odporem doby a lidí; a tenkrát přiskočil jí na pomoc kombatant generace let devadesátých, básník St. K. Neumann, s celou svou vervou a mladickým srdcem. Tehdy stál jsem příliš blízko onomu boji – nemám rád toto vojanské slovo, ale pro ofenzívní temperament Neumannův není jiného; nemohu tedy objektivně soudit o věci druhdy osobně sdílené. Sám v mnohém snad změněn, nalézám dnes autora tehdejších výbojných článků v novém a jiném zápase, kterému slouží zcela jinými prostředky než silou svého uměleckého poslání; uvědomuji si, že tehdejší půtka o nové umění byla mu snad jakousi diverzí (opět vojenské slovo) a vítanou životní příležitostí, kde ho jeho vitalistický temperament hnal na stranu mladých, protože tu byl boj a že boj je nadbytek života. A vidím-li tehdejšího zápasníka dnes na orientální straně světového utkání, mohu aspoň říci v množném čísle: změnili jsme se.

Ať žije život! Před válkou, před tím strašným znehodnocením lidského života, jež trvá pod jinými hesly dodnes, se tato slova mohla zdát samozřejmá; dnes znějí velmi divně po takovém masakru a téměř u smrtelného lůžka civilizace. Ať žije život, to tehdy znamenalo: ať žije síla, rychlost a hlomoz, ať žije mnohost a překypění, ať žijí davy, ať žije technika, ať žije dynamismus toho nesmírného zvnějšnění, znásobení a zhmotnění života, jež jsou darem přítomnosti. Tehdy nás opíjel hukot rozpoutávaných energií; dnes spíše hlučíme, než nasloucháme, abychom přehlušili ticho mrazící nad sutinami. Musí přijít chvíle, kdy pod ruchem přítomnosti najdeme znamení zániku. Ale do té doby – ať žije život! Je kupodivu, jak mně tento výkřik vyvolává jiné opojené slovo: Po nás potopa!

Méně výrazně, ale důrazněji píše tato předválečná knížka jiné heslo: kolektivnost. Tehdy vskutku se obrátila nová víra proti výlučnému, zjemnělému individualismu literárnímu a životnímu; hledal se mocnější zdroj života než ten soumrak vypěstěných duší, hledala se plnější a jadrnější skutečnost než nimrání s city a osobnostmi; a hle, byla tu na dosah ruky přítomnost se svým celým vnějším aparátem ruchu, energie a početnosti; člověk se ztrácí v tom hromadném rozmachu života, v tom neosobním karakteru současnosti. Byl to svým způsobem objev; ale přišla válka a dovršila jej: učinila člověka ničím; a dnešní veliký boj světa jen pokračuje v tradici války.

Není člověka; jsou masy. Předválečné vyhlídky byly tak trochu proroctvím.

Kult síly, vzepětí života proti strnulé kůře zvyků a šablon, odboj proti znehybnění a zjemnění, objev kolektivu – to jsou zhruba hlavní motivy tehdejší víry v umění, výmluvně hájené knížkou Neumannovou. Ta slova tehdy ukazovala budoucnost; avšak léta, která jsme prožili, do nich nakapala příliš mnoho hořkosti. Divošská víra v sílu (...)

(......)