Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEŠTE RUR

Každá utopie, jak přirozeno, vyrůstá z jistých úvah a také k úvahám nabádá. Líčiti poměry, jež skutečně nejsou a nikdy nebyly; umístiti je do nekontrolovatelné dálky prostoru nebo času; uvolniti se od blízké a pevné skutečnosti, – může-liž autor přitom míniti něco jiného, než aby provedl určitý myšlenkový pokus, řešil něco, konstruoval nějakou ideovou stavbu, dovodil jakýsi program? To vše se hledalo ne docela neprávem také v mé utopistické hře; většina kritiků viděla v ní tendenci, návrat k přírodě, rousseauovštinu, protest proti vládě rozumu; dr. Josef Fischer v ní našel (v tomto listě) otázky sociologické a prof. Němec v České revui mi objasnil její tendenci biologickou. Budiž, nemám námitek proti žádnému z těchto výkladů, a připojuji-li dnes, podnícen všemi těmi hlasy, svůj výklad vlastní, netvrdím, že je autentický; jsem si vědom, že jej činím poněkud ex post.

Přiznávám se totiž, že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; lidský heroism je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mne vlastně k této látce. A nechť se cokoliv zdá plynouti z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren. Dr. Hilar kdesi namítl – jistě právem – proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozporu Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi. Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstva. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto “my šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce. Myslel jsem na hodnoty lásky a práce, nadšení a víry, heroismu a tvořivosti; na práci ducha, na bodrost a obětavost, na prostotu a zbožnost, na velikou ctižádost a útlý soucit, na lidské dobyvatelství – ach, bylo to snad pošetilé, ale chtěl jsem, chtěl bych v těsných mezích dvou nebo tří hodin, (...)

(......)