Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BÁSNĚ KARLA TOMANA

[* Vyd. Fr. Borový v Praze. Upravil V. H. Brunner.]

Nerozsáhlá kniha Tomanova, tak prostě nadepsaná, znamená básnické dílo dvaceti let; a praví-li vám málo slovo “dílo”, tož básnický život dvaceti let, životní pouť mladého člověka, osobní, zajiklý hlas typické a věčné mladosti. Bylo by vděčno rozvinouti si tu melancholickou pouť, to torzo života v jeho děj; začíti revoltující hořkostí a zrazenou něhou prvního mládí, projíti stanicemi milostného smutku, intimních dramat, vzteku proletářova i palčivým pohrdáním básnické urozenosti, vidět odkvétat kouzelné, jemné profily žen a sypat v jejich vášnivý vlas rudé a vzdorovité květy máku; probrati se láskou, soustrastí, invektivou, trpkostí samotáře, líbeznými dotyky mladé smrti, křepkým i teskným světem mladosti a zastaviti se konečně tam, kde člověk, nestárna, ale zněžněn, zjasněn nabývá nové jemnosti, aby vnímal požehnaný klid pokojného života, a jazyka, aby učil víře a odvaze, a silné lásky, aby se modlil, a poklidné dobroty, aby, táta, pohoupal kloučka Alu na klíně a zabroukal mu dětskou říkanku…

Tento vývoj nám trochu připomene cestu ubohého Léliana z milostného soumraku Galantních slavností k něžné lásce Dobré písně; avšak Verlaine byl příliš zarytým božským satyrem, aby i v jeho Dobré písni nezazněl nezkrotný tón rozryvné, smyslné a hravé píšťalky kozonohovy. Jsou na počátku knihy Tomanovy čísla, jež vás snad upomenou na Verlaina, avšak tón je jiný; nenajdete tu té melodické, rozehrané, hudbou zpité plynulosti, té orfické improvizace, jež plyne z dětinných rtů Verlainových. Toman je přísnější, čistší, ano i sušší; připomene vám spíše rytce, jenž kuje a leptá své básně, ale tato kutí a leptání jsou jakoby skrytá a jemná práce bolesti. Nebo vynoří se vám zcela jiný obraz: zrození perly; obraz, který se mi stále vnucoval při čtení Básní.

Vpravdě jsou to perly, tyto nesmírně zhuštěné, tvrdé, a přece křehké básně, tyto přirozené šperky, tyto klenoty bezděčného a jemného zlatníka. Čteš s podivem ty zpovědní a vzpomínkové listy; slovo za slovem skoro bezezdobně vypravuje o životě, o bolestných a usmířených zkušenostech; v každé té malé písni je zhuštěn kus života, sevřen výtěžek dlouhého a složitého osobního děje. Zřídka líčí Toman vděk okamžiku, zřídka citlivou impresi; většinou je ti, jako bys četl rozloučení s uzavíraným odstavcem života, plaché a tiché zúčtování. Mluví-li Toman o lásce, je to o lásce, jež zemřela; mluví-li o domově, tož o tom, po kterém teskní; mluví-li o Paříži, je to vzpomínka. Každý verš je obestřen tklivostí a čistotou distance; jeho látkou není smutný a palčivý život přítomnosti, nýbrž jemná, pročištěná, zbystřená látka vzpomínky. Sevřeně, zdrželivě a málomluvně vypravují tyto básně; jsou jasné a matné, šedé a třpytivé právě jako perly; jsou rosně svěží, a přece úhrnné, zajíkavé, i podivně definitivní. Mají prostotu zpovědi, ale také nezbadatelnou složitost zpovědi. Jsou lyrickou nápovědí i lyrickým součtem. Němě, se zoufalou a temnou (...)

(......)