Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HYPNOTIZÉR SE MÝLIL

Ve své přednášce proslovené na známém debatním večeru o kritice (man unterhält sich weiter über Kunst) dal Otokar Fischer k lepšímu tuto pravdivou anekdotu, která, jak pravil, charakterizuje “jeden znak nezbytný v každé kritice”; cituji jeho slova podle posledních Rozhledů:

“Jeden kritik… byl ve společnosti, kde se prováděly experimenty; a tak ho vyzvali, aby také jednou byl médiem. Usedl do křesla a před očima mu začali dělat indické hokuspokusy, třeli mu končetiny a za nějakou chvíli hypnotizér pronesl hrobovým hlasem: ,Vaše pravá ruka už je docela nehybná, že ano, že je vaše pravá ruka nehybná?‘ Načež uspávaný odvětil: ,Ano, a noha také.‘ Uspavač zakroutil nevlídně hlavou, protože na nohu se neptal, a uspával dál. Za chvíli přejel své oběti magickým hmatem přes víčka a konstatoval: ,Vaše oči jsou těžké, nemůžete je otevřít, už spíte, že ano, že už spíte?‘ Načež ten, který měl už spát, polohlasem odvětil: ,Ano. Spím. Totiž, skoro spím.‘ Tohle ,skoro‘ však magnetizéra do té míry rozhorlilo, že polodřímajícího indignovaně probudil a prohlásil: ,S vámi nic není, vy jste kritik, vás neuspím.‘ – Ano, taková je morálka této epizodky: kdo je kritik, ten se nedá uspat. Je to snad k smíchu, ale je to také hrozně smutné, nenechat se uspat; zachovávat si kousek bdělého intelektu i tehdy, když naše smysly jsou omámeny; my kritici, i když vychutnáváme plnými doušky rozkoš nebo krásu, i při tom ještě si vydáváme počet ze svých senzací, ještě srovnáváme, ještě říkáme ,také‘ a ,skoro‘ a ,do jisté míry‘; my kritici, i když je dav stržen hromadnou sugescí, usilujeme uchovat si krok podle rytmu svého vlastního srdce; my kritici, i když budem na smrtelném loži, budeme ještě to své umírání analyzovat.”

(...)

(......)