Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KE SPORU O KRITIKU

Když jsem psal pro Přítomnost své články s titulem Past kritiků a její důsledky, očekával jsem poučnou diskusi o názorech tam obsažených; ale shledávám znovu, jak je těžko udržet u nás zájem lidí, jakmile nejde o jejich vážené osoby, nýbrž o věc. Bude patrně nutno tu a tam se víc zabývat osobami, aby kulturní věci nezůstaly, kde jsou.

*

Nějaké námitky pronesl František Götz (Národní osvobození 26. března); ale poslyšte, s ním je těžká řeč. Píše například: “Čapek zahájil vědomou válku básníků proti kritikům, když zakazuje hodnocení jakýmkoliv objektivnějším kritériem, nezávislým na osobnosti básníkově, a sahá tedy na to, co je samotné kritické sakrosanktum.” – Lež. Čtenáři tohoto listu vědí, že jsem zahájil vědomou válku právě ve jménu vědečtějších a objektivnějších metod kritiky. – “K. Č. připouští také jedinou metodu, jíž je mu sympatie k dílu. Tak, tady máme neostyšně vyloženo, oč jde.” – Lež. Napsal jsem: Sympatie je lepší heuristická metoda než nechuť; pravděpodobně týž kritik bude pozornějším a povolanějším kritikem díla, jež mu je osobně blízké, než díla, které mu zůstane cizí. – “Ve svém despektu k práci kritické vůbec chce Čapek udělat z kritika jen pokorného služebníka básníkova, jemuž je milostivě dovoleno, aby dílo popisoval, vykládal, poznával a propagoval.” – Hrubá lež. Kde vzal Götz ten despekt, kde vzal to propagování, kde vzal službu básníkovi? Napsal jsem: Nejste služební autorovi, ani čtenáři, ani “větším celkům”; jste služební jen tomu, vidět a poznat, co jest. – “Měřit básnické dílo komplexem kritérií, jež jsou přímo duchovní strukturou kritikovou, to jest mu noetickým lajdáctvím a myšlenkovou nečistotou…” – Lež. Noetickým lajdáctvím a myšlenkovou nečistotou jsem nazval zcela striktně to, vydává-li kritik svůj subjektivní loket (osobnost, prožitek, světový názor) za objektivní a normativní míru. – “Kritik je mu nečistým páriou, od něhož štítivě utíká…” Nu, další lež. – “Mohu… klidně nazvat jeho postup, jímž odvozuje z mé věty, že literární historie normuje hodnotu, jako bych tvrdil, že historie je vědou normativní, polemickou nepoctivostí.” – Prosím vás, co tohle je? Věda, která normuje, je normativní – ano nebo ne? – S Františkem Götzem nelze vážně mluvit, dokud se nenaučí buď správně číst, nebo poctivě citovat, co je řečeno.

*

A. M. Píša v Právu lidu mne odbyl stručněji; shledal v mém článku “směs cynismu a mentorství” a “unfair útočné způsoby”. Jinak trvá na tom, že estetické měřítko vyrůstá také ze světového nebo životního názoru. “Bude-li evangelický kritik,” míní Píša, “posuzovati ,vnitřní smysl‘ Durychova Bloudění, dojde patrně k podstatně jinému soudu než kritik katolický.” – Patrně ano, ale je otázka, bude-li to pak ještě literární kritika. Povím příklad: když jednou Jaroslav Durych napsal cosi proti Husovu pomníku, pohoršil proti sobě tisk pokrokových i vlasteneckých světových názorů; tehdy anonymní novináři (...)

(......)