Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KARL KRAUS: POSLEDNÍ DNOVÉ LIDSTVA

Válečná kniha Karla Krause, tato dramatická kronika takzvané Velké Doby 1914–1918, stává se dnes aktualitou: jednak proto, že se chystá její české vydání, jednak a daleko víc proto, že čtenář, který se k ní vrací, se neubrání trýznivému dojmu, že Krausova tragická sbírka průvodných a psychologických úkazů války se po těch uplynulých patnácti letech znovu stává osudně aktuální. Po válce jsem mohli věřit, že je to strašná obžaloba toho, co bylo; dnes začínáme rozpoznávat, že je to obžaloba něčeho, co trvá. Poslední dnové lidstva nejsou věcí minulou.

*

Jednou přijde doba, jež bude považovat Krausovo zdrcující defilé válečných zločinů, spáchaných myšlením, řečí i skutky, za groteskní zkreslení, za satiru vědomě přeostřenou; ale do té doby natropí lidstvo, jak se zdá, ještě spoustu zločinů stejných, snad větších a hromadnějších.

*

Řekl jsem zločiny. Karl Kraus pohání před soud rozumu a svědomí sta figurek, lajtnanty a feldmaršály, císaře i auditory, keťasy a novináře, filantropické dámy, kameloty, císařské rady, pastory i byrokraty, doktory i drožkáře, flákače, líferanty, básníky i nevěstky, muže na ulici i řemeslné katy, průřez Vídní, průřez celou válečnou člověčinou; jeho žalobní spis viní toto válečné lidstvo z brutality, lži, marodérství, bestiality, nestoudného sobectví, tisícerých hříchů proti bohu i člověku; ale to všecko jsou Karlu Krausovi jenom odstíny jednoho nesmírného zločinu duchovního, jemuž propadlo to odporné lidské hemžení. Tím velikým, kolektivním zločinem je lidská pitomost. Všichni ti obžalovaní, ať jejich causa je vražda, prolhanost, mamon, kariéra, krvelačnost nebo ochotná komplicita, mají jeden společný šklebný rys: idiotství, duchovní méněcennost, zmechanizování mozku zblblého foršrifty, frázemi, hesly, ziskem, velkými slovy nebo malými chtivostmi. Karl Kraus není moralista; je kritik. Tam, kde by moralista už začal omlouvat nebo promíjet, kritik se ještě otřásá odporem. Ztrojčený starý Biach, zpitomělý čtenář novin, optimista stůj co stůj jsou mu stejně bezmezně vinni jako honvéd kuchající srbské ženy nebo jateční generál. Vina proti duchu je neomluvitelná, neboť je metafyzická.

*

Stejně těžká je vina takového krvavého Pflanzera-Baltina, jako vina občánka tlachajícího Krieg ist Krieg. Je vinen vynálezce otravných plynů, ale je vinen válkou a jejími hrůzami i lhoucí, nadšeně povykující novinář nebo literát v zázemí. Slova, myšlenky, ideje jsou motivem nebo sankcí skutků; a kritik sestupuje za (...)

(......)