Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ODKUD VANE VÍTR

Známá věc: chce-li někdo vědět, co vítr přinese, musí se ptát, odkud vane a jak to vypadá v těch končinách, odkud fouká. Nedá se nic předvídat, nevíme-li, odkud vítr vane. Je to laciná moudrost, ale lidé si ji obyčejně zapomínají pořídit, kde jde o flatus vocis. Pořádný díl duchovního zmatku, ve kterém žijeme, vzniká tím, že se lidé neptají, odkud vanou názory a slova; že nekoukají na to, kdo je pronáší; že nezkoumají, jak to vypadá tam, odkud to nebo ono zaválo. Nejsvětější pravda může být fráze, polopravda nebo nestoudná lež podle toho, kdo ji bere do úst. Těžká část lží kulturních, politických a veřejných je dána tím, že velmi nepravá ústa pronášejí věci, které by mohly být pravdami.

*

Dejme tomu nacionalism. Kdo by chtěl trvat na tom, že nacionalism je věc překonaná, musel by být nadán záviděníhodnou zabedněností. Sporné je jen, jaký má být a jak se má jevit. V podstatě je málo pojmů tak populárních a tak nejasných jako nacionalism. Mluvíváme o národě, jako by to bylo něco přesně ohraničeného a téměř hmotného jako náš dům nebo naše město. Rád bych se zeptal všech radikálních nacionalistů, jak si kdo z nich definuje národ. Kromě těch, kdo jsou pevně odhodláni nedbat skutečnosti a jenom věřit v idiotskou pověru fyziologické rasy, odpověděli by v různých variantách asi to, že národ je definován jazykem nebo dějinami, tradicí, národní povahou, vědomím, ideou nebo kulturním posláním; z čehož všeho plyne zřetelně aspoň to jedno: že národ je skutečnost duchová, že to není fakt hmotný, ale ideový a kulturní. Dobrá.

A teď se rozhlédněte, kdo u nás, kdo ve světě vyhlašuje nacionalism nejsilnějším hlasem. Ve většině případů to bývají lidé – jak je označit? – nu, ne zrovna duchovní; ne zrovna nejvzdělanější; ne zrovna oplývající samými kulturními zájmy. Je osudný úkaz, že noviny, které okázale a z profese hájí nacionalism, to činí většinou tou nejmizernější, frázovitou, naprosto nevzdělanou mateřštinou. Nebo že lidé holdující národnímu idealismu mívají takový sklon ke kulturnímu kýči a kulturní reakci. Nebo že se nacionalism tak často stavívá na odpor proti duchovní svobodě a tak dále. Ale ty úkazy nejsou argumentem proti nacionalismu. Jsou jenom dokladem, že ti, kdo se jím tak tuze ohánějí, nejsou ti praví. Vidíme-li, že vulgární, kulturně méněcenný, duchově zkorumpovaný tisk bere nacionalism za svou věc, neznamená to, že nacionalism je vulgární a nekulturní, ale že ten tisk lže.

*

Nebo demokracie. Dnes není u nás třeba zvláštní inspirace k tomu, aby kdo chce, něco veřejně zahlaholil na obranu demokracie. Dělají to víceméně všichni; je až na pováženou, kdo všechno se ujímá ohrožené demokracie. Například ti, kdo až dosud prohlašovali demokracii za buržoazní přežitek. Nebo ti, kterým se vinula ruka k ruce toho politického paskvilu, kterému se říká československý fašismus. Byli bychom poněkud otřeseni, kdyby věc demokracie měla ležet v těchto rukou; neboť dovedeme do jisté míry tušit, co by z ní udělaly.

Pokud nejde o (...)

(......)