Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍPAD CÉLINE

Cesta na konec noci je po Axela Muntheho Knize o San Michele druhý doktorský román, který je svým způsobem světovou senzací. Jenže ten Ferdinand Céline, doktor pařížské periférie, je víceméně vyložený protějšek doktorského Cagliostra, lidumilného a samolibého mága, mondénního cynika nadaného velkodušností a nadšením pro zdravou a naivní přírodu, jenž je hrdinou knihy Muntheho. Céline se nikde nevydává za muže velkodušného nebo úspěšného; naopak, co může říci o svých nezdarech, o své zbabělosti a smolařině, o celé mizérii svého bezcílného a svrabařského života, to poví, skoro jako by se tím chvástal; dokonce pečlivě zatajuje jakýkoliv případ úspěchu a vnitřní satisfakce, jehož není prosta medicína sebeřemeslněji vykonávaná. Jeho sebeponižování je až děsivé a brutální, je cynické a nevyčerpatelné; zaplavuje celý svět, čenichá každou páchnoucí špinavost, obnažuje všechny lidi s jejich fyzickou ubohostí a mravní dekrepidností. Divný doktor, kterého jaksi uspokojuje děsit své čtenáře tím, že jim staví na oči jejich tělesný rozklad a duševní bídu, pokud vůbec lze mluvit o nějaké duševnosti nad touto hromadou střev, pohlaví a výměsků, z nichž jsou složeni. Křečovitě nenávidí bohaté – a oškliví si ty druhé; nakonec je egalizuje rovností jejich bědné a nečisté hmoty. Je to, jako by se tento doktor z periférie vztekle mstil na celém lidstvu.

*

Ano, ale proč?

Budeme-li analyzovat cynismus Célinův, najdeme na něm několik velmi specifických znaků. Především blagérství Pařížana, ten škleb velkoměstského dítěte, které “do toho vidí”. Hned na začátku knihy Céline nad aperitivem nadává na vlast – a jde dobrovolně na vojnu. Dělá grimasy sám nad sebou, posmívá se vlastenectví a statečnosti, špačkuje, chytá sebe i druhé při každém hnutí zbabělosti; dopustí se jako dragounská hlídka hrdinského činu a honem ujišťuje, že měl přitom plné kalhoty a že chtěl vlastně dezertovat. Když miluje, uchechtává se nad svým pasáctvím. Zuřivě se brání tomu, brát nějak vážně a uctivě sebe sama; stejně neuctivě odhaduje své bližní, pošklebuje se jim bez jakéhokoliv vnitřního veselí, jeho mentální záznam je karikatura; v tom (...)

(......)