Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KRIZE ČESKÉ LITERATURY?

Četl jsem nedávno v jedné revui, že česká románová literatura celkem za nic nestojí, že je šedivá, papírová a nezajímavá, a vůbec že čtenáři mnoho neposkytne. Přiznám se, že jsem očekával, najde-li se nějaký advokát české literatury, který by se optal, nevylévá-li se takto dítě s vaničkou. Ale snad že naše kritika je stejného mínění s oním pisatelem, snad že nemá pokdy na to, aby se ujala českého písemnictví: zkrátka nikdo si věci nevšiml. Nemíním odporovat pisateli, neboť proti gustu není dišputát; ale rád bych dal k obecné úvaze několik otázek, které se týkají právě toho, zůstává-li naše aktuální literatura tak mnoho dlužna svému poslání. Snad aspoň čtenáři knížek se nad těmi otázkami zamyslí a sami pro sebe rozhodnou, je-li naše písemnictví k ničemu a má-li je vzít čert.

Pravda, je těžko hodnotit nějaké obecné poslání literatury; patrně bychom se všichni ani neshodli na tom, jaké to poslání jest a býti má. Ale spíš se shodneme na jistých dílčích a konkrétních úkolech literatury a můžeme se ptát, jsou-li v naší soudobé tvorbě nějak nápadně zanedbány.

*

Předně tu máme jazyk. Je jazyk dnešního písemnictví šedivý a neživotný? Je, nebo není na něm vidět nějaký vývoj od dob předválečných? Ustrnul a zploštěl, nebo kypí životem a vyjadřovací schopností? To je první základní otázka, kterou by bylo třeba kriticky zkoumat, než se bude jakkoliv generalizovat soud o hodnotě moderní české literatury.

Dále stylistika. Upadla česká syntaxe v literatuře do šablony a frázovitosti, ztrácí česká věta na pružnosti a tvárnosti, pracuje se málo nebo jen jednostranně na české stylistice? Máme nebo nemáme v literatuře stálé pokusy o výraz přímý nebo obrazný, o styl krajně konkrétní nebo vysoce abstraktní, o řeč lidovou i o řeč umělou? Nic z toho se nesype jen tak z rukávu, to vše znamená práci, a práci tvořivou. Otázka je, je-li naše písemnictví jazykově i stylisticky tvořivé nebo ne. Ta otázka, pokud vím, rovněž nebyla zkoumána.

Za třetí můžeme vzít styl ve smyslu skladebném. Platí obecná výtka české literatuře, že si neklade žádné úkoly ve formě a skladbě? Není dost charakteristické pro české autory, že se většina z nich pokouší o formu románu i eseje, dramatu i povídky přímo z nadbytku tvarové experimentace? Máme snad příliš mnoho konvenční, nic nehledající, řemeslné literatury, nebo jí máme naopak nedostatek, soudíme-li podle toho, že se právě ta literatura do češtiny překládá téměř hromadně z jiných jazyků? Panuje v našem písemnictví pohotová a osvědčená konvenčnost, nebo spíš usilovná, často až tápavá a nedozrávající experimentálnost? Je-li to druhé pravda, pak nelze říci, že naše literatura je pro pozorného čtenáře nezajímavá.

*

Po látkové stránce: je správné, že naše literatura je ve svých tématech nějak nápadně omezena? Ano, snad potud, že se vyhýbá dějům ze společenských výšin života; (...)

(......)