Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VZPOURA DAVŮ

Španělský filozof José Ortega y Gasset razil toto slovo jako titul své knihy, ve které se pokouší podat diagnózu kulturního i politického stavu dnešní Evropy. Ocitujeme si nejprve jeho názory.

Charakteristicky znak naší doby je hromadnost. Dav se stal všude viditelným; dříve zůstával nepozorován, zaujímaje pozadí společenské scény, kdežto nyní postoupil až k světlům rampy a stal se hlavní osobou hry. Už není hrdinů, je jen sbor. (Těmi davy nemíní Ortega dělnické masy, nýbrž člověka průměrného, ať jeho sociální stav je jakýkoliv.) Dav se rozhodl vstoupiti do popředí společnosti, zmocnit se jejích prostorů a užívat jejích nástrojů, a nejen to: vnucuje světu svá měřítka a svůj vkus a snaží se učinit zákonem své hospodské rozumy. Naši dobu vyznačuje to, že průměrný duch, vědomý si své průměrnosti, troufá si hájit právo na průměrnost a všude je prosazuje. Dnes davy provozují životní úkony, které se dříve zdály vyhrazeny elitním menšinám; za druhé davy přestaly být poslušny těch vysoce kvalifikovaných menšin, neposlouchají jich a odstrkují je.

Ta vláda davů má i svou dobrou stránku, pokud znamená vzestup životní úrovně; ale to má ten následek, že dnešní člověk se dívá s útrpností na všechno minulé. Cítě se znásoben, ztratil náš život veškerou úctu, veškerou pozornost k minulosti. Žijeme v době, jež se cítí zázračně schopnou uskutečňovat, ale neví, co učinit skutkem. Ovládá všechny věci, ale není paní sebe samé. Přes své větší vědomosti a větší technickou zručnost je dnešní svět unášen prostě proudem. Žije se bez životního programu, bez plánu. Právě člověk davový je ten, jehož život nemá plánu a plyne s vodou. Proto nic netvoří, ač jeho možnosti a moc jsou úžasné. Davům se dostalo schopnosti žít intenzívně, ale ne citu pro velké historické úkoly; byla jim naočkována pýcha a moc moderního prostředí, ale ne duch.

Hmotně, praví Ortega, stoupl životní standard dnešního člověka, jeho blahobyt a jeho hospodářská jistota; k tomu se připojuje fyzické pohodlí a veřejný pořádek. Život se pohybuje ve vyjetých kolejích a není pravděpodobno, že by se v něm událo něco násilného a nebezpečného. Není stavů ani kast, nikdo není občansky privilegován; dnešní svět není krajem tísně, nesnáze a nebezpečí.

A když se obyčejný člověk vidí uprostřed světa technicky a sociálně tak dokonalého, má za to, že se to rozumí samo sebou, že to tak stvořila příroda; je tudíž naprosto nevděčný ke vší geniální práci jednotlivců, která umožnila snadnost jeho živobytí. Sama dokonalost, s níž 19. století organizovalo jistá odvětví života, má následek, že davy z ní těžící v ní vidí nikoliv dílo lidské organizace, ale část přírody. Zajímá je pouze jejich blahobyt, ale nestarají se o příčiny toho blahobytu. Davovému člověku žít neznamená cítit své omezení a potýkat se s tím, co nás omezuje. “Je spokojen sebou samým. Naivně… bude… provádět a vydávat za dobré vše, co v sobě nalezne: názory, choutky, obliby i vkus. A proč ne, když ho nikdo a nic… nenutí, aby si (...)

(......)