Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA O HODNOTÁCH

Začněme zase s příklady: když se probíráme literaturou z fin de sičcle, kolem roku 1900, shledáváme, že tehdy bylo jakýmsi kulturním ideálem být morbidní, dekadentní, aristokratický, spirituální, pesimistický, individualistický, víceméně démonický a tak dále. Proti tomu včera a dnes se stal kulturním ideálem daleko spíše člověk vitálně přetopený, hromadný, krevnatý a energetický, revoluční optimista a mravní pořízek. Tážu se, zda se v průběhu jedné generace změnila lidská skutečnost, lidská nátura nebo nervový stav lidstva tak krajně a výrazně jako toto hodnocení. Tehdy nebyli lidé doopravdy tak unavení a dnes nejsou doopravdy tak robustní a jaří, jak by chtěli být; výkyvy skutečného vývoje se nejeví zdaleka tak překotně a rozmáchle jako výkyvy našeho hodnocení. Před několika lety se vítězně tvrdilo, že vývoj světa jde vlevo; dnes se neméně vítězně hlaholí, že vývoj světa jde vpravo. Nuže, ať jde vývoj světa kamkoliv, můžeme vzít na to jed, že sebou nevrtí tak přemetně a nemrská sebou jako rybička ve vodě. Řečeno graficky, křivka hodnot se nekryje s křivkou skutečného vývoje, nýbrž odchyluje se od ní téměř soustavně ve směru kladném nebo záporném. Nejšprýmovnější je, že to vlastně víme, ale nechceme si s tím lámat hlavu; ponecháváme jaksi fatalisticky vývoji, aby si nakonec razil sám cestu mezi extrémy našeho hodnocení a nějak spravil naše libovolné úchylky. Je to asi tak, jako bychom skládali svědectví a přitom nadsazovali, bájili a lhali, co hrdlo ráčí; ať si slavný soud (v tomto případě soud dějin) uvede sám naši výpověď na správnou míru a odečte od našich nehorázností, co uzná za vhodno. Pochybuji, že byste takové svědky považovali za odpovědné a zralé, aby byli slyšáni v cause lidského osudu.

Tedy to je to špatné na našich hodnotách: že s nimi zacházíme jako s něčím, co vlastně není závislé na faktech, nýbrž na naší vůli a libovůli, na našem stanovisku, na našem souhlasu nebo odporu. Jsou, když řekneme ano, nejsou, když řekneme ne. Jsou to jenom fikce, které se dostavují nebo mizejí podle toho, jak se nám zachce. A takovými fikcemi chceme mistrovat skutečnost.

*

Avšak hodnoty nejsou žádné fikce. Jsou skutečné a existují nezávisle na naší vůli, neboť jsou hodnotami také pro jiné lidi, kteří na naší vůli nezávisejí. To, co prožívá někdo jiný, jeho vztahy a potřeby, jeho úkoje a sympatie, jeho strachy a důvěry jsou skutečnost, která se nemění tím, chováme-li se k ní kladně nebo odmítavě. Hodnoty prostě jsou; jsou a platí v té míře, v jaké uspokojují druhé lidi; můžeme je měřit podle toho, jakému počtu lidí, jakým lidem a jak hluboké uspokojení poskytují. Můžeme se k nim stavět jako ke skutečnostem, které lze poznávat, analyzovat, vysvětlovat i srovnávat – a do kterých lze také víceméně účinně zasahovat; neboť právě skutečnost je nám dána nejen k tomu, abychom ji poznávali, ale abychom v ní a s ní aktivně žili. Ani naše hodnoty nejsou pouhé ano nebo ne, nejsou jenom náš souhlas nebo nesouhlas s nějakou (...)

(......)