Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1935

NA PÁR SLOVÍČEK

Promiňte, není opravdu možno na všechno odpovídat, co se napíše; je na to škoda papíru. Někdo o vás v novinách naznačí, že jste zabil svou babičku nebo že jste v Broumově o jarmarce prodal svůj národ. Vyložíte mu po česku, že to je lež; myslíte, že se začervená? Nezačervená. Myslíte, že ty noviny potom opraví, co o vás napsaly? Kdepak, neopraví; a jejich čtenáři budou dál věřit, že jste zabil svou babičku a prodal Němcům korunu svatováclavskou. V tom směru se nedá nic dělat a každý, kdo si u nás smočí do věcí veřejných, se musí předem smířit s tím, že bude za to vydán vepsí. Jediné, co může mít na polemice jakousi praktickou hodnotu, je to, že se při ní méně zaujatí čtenáři mohou učit myslet.

*

Napsal jsem na tomto místě, že my spisovatelé se nedáme z národa vyhazovat; upírá-li nám někdo příslušnost k národu, že je na to jediná odpověď: rána do zubů. Načež se někdo v Národě nebo Národních listech anonymně rozhořčil: koukejme, jaké násilí, jaké hulvátství hrozit někomu ranami do zubů!

Tak dobrá, hulvátství; nebudeme se o to přít. Jak známo, byla tehdy vytloukána jakási okna a pršely skutečné facky; šest českých studentů bylo z české akademické půdy odvezeno rovnou do špitálu; prosím vás, nevíte, jakým jménem to Národní listy označily?

Počkejme, tady je jedna historka. Na studentské schůzi v univerzitní aule recitoval voiceband pana profesora Domina tento vlastenecký projev: “Polechtáme na bříšku Zemínovou Františku.” Když to šlo pořád dokola, ozval se jeden (dokonce nikoliv levý) student: “Hoši, tak už toho nechme.” Načež byl promptně zbit, a byl by si to odnesl ještě hůř, kdyby ho jedna asistentka nebyla zamkla do svého kabinetu. Tento příběh ponecháváme k posouzení Národním listům; mimochodem jej doporučujeme také laskavé pozornosti literárních dam, které podepsaly projev radosti nad návratem našeho studentstva k národnímu cítění.

*

Bylo to myslím zase kdesi v Národních listech; někdo tam vyslovil úžas, jak to, že Karel Čapek, který odsuzuje manifestace naší mládeže, neprotestuje proti hromadným popravám v Rusku? – Tož vám řeknu jak to: je to podle českého přísloví, že máme zametat před svým prahem. Kdyby se stala justiční vražda u nás, budu ji zkoumat a budu na ni žalovat; ale už jsem mnohokrát a důsledně odmítal podpisovat manifesty dejme tomu proti ukrutnostem v Ázerbájdžánu nebo proti maďarské justici, předně proto, že o nich nejsem spolehlivě informován, a za druhé proto, že bych tím nikomu nepomohl; jak víte, budí to u všech národů tím větší zlost, pletou-li se cizí lidé do jejich věcí. I my bychom se dožrali, kdyby (...)

(......)