Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O SLOVENSKÉ LITERATUŘE

Několik slovenských románů

Je to několik děl, která patří k sobě: Mila Urbana Živý bič a Hmly na úsvite, Petra Jilemnického Pole neorané a Fraňa Kráľe Cesta zarúbaná. Pravda, nejsou to knihy stejné literární hodnoty; důkladnější znalec slovenské literatury by tu řadu nepochybně rozšířil a navázal na díla starší; ale ty čtyři svazky samy o sobě stačí, aby nám otevřely aspoň jeden zřetelný průhled do nové slovenské literatury.

Jsou to vesměs romány ze života dědin: pochopitelně, protože městský život na Slovensku není ještě tak vyvinutý, tak kolektivně charakterizovaný jako život slovenské vsi. Ale už tady narážíme na jeden význačný rys, že totiž ty romány jsou vesměs příběhy kolektivní; jejich hrdinou je celá vesnice a jejich děj, zahrnující léta, je utkán ze samých epizod, ze spousty lidí a lidiček a jejich osudů. Ne jedinec se svým jedinečným životem; ne jedna rodina uzavřená ve svých vnitřních vztazích a svém zevním osudu; ne jedna hromadná událost vyklenutá mezi svým počátkem a koncem; ale nespočetné a nekončité hemžení života, které teprve čeká na nějaké své určení a svůj smysl. Žádný z těchto románů se neuzavírá smrtí člověka, neboť smrt s přísností metafyzickou označuje svrchovanou individuálnost lidského života. Kolektivní život nemá žádného konečného řešení; protože není uzavřen, nemá tvaru; a básník, který se chce zmocnit této nekonečné látky, musí se pokusit, aby v ní našel nebo jí dal nějaký řád.

*

Starý vesnický román tento řád měl. Byl to řád folkloristický. Život vesnice byl formován zvyky, tradicemi a obřady; byl krásně a pravidelně rozčleněn podle ročních dob, podle polních prací a svátků, podle hlavních událostí lidských, jako je narození, sňatek a smrt. Všechny věci byly dobré, protože byly pravidelné a ustálené. I tragické osudy zapadaly do toho bezpečného pořádku; nebylo tu toho rezignovaného “život jde dál,” nýbrž cosi skoro slavného: život trvá a je neporušitelný.

Spisovateli stačilo, aby měl na očích tento dědinský řád; tím měl dán hotový a vysoký základ, na kterém se odehrávaly příběhy vlastně už zušlechtěné nebo vyvýšené tím, že stály na takové substrukci. Život pojatý v řádu folkloristickém byl už sám sebou život idealizovaný; nebyla to syrová realita, nýbrž hotově a cele utvářená tradicemi, zvyky a božím pořádkem. Bylo tu cosi jako pevné lešení, po němž se bujně pnul život idylický, náruživý, zamilovaný nebo zbojnický, a vždycky malebný; ne dědina, ale sama kvetoucí duše lidu byla hrdinou těchto příběhů. Folkloristický román je vždycky víceméně oslavou vesnice a chvalořečením lidu. Proto bývá jedním z prostředků, kterým utlačené a ponížené národy si uvědomují, zhodnocují a chrání své národní bytí. Román folkloristický náleží podstatně k politickému a kulturnímu boji o národ.

*

Slovenské romány, které jsme uvedli, se zřetelně vyznačují rozhodným odvratem od folklorismu. Tady vesnice přestala být celkem národopisným a je záměrně pojata jako celek demografický; spisovatel už (...)

(......)