Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O DVOU PUBLIKACÍCH

Almanach na rok 1914

Říkal mi nedávno jeden literární historik, že bude jednou zatraceně těžké nějak roztřídit a sepnout ve vývojovou linii českou literaturu od roku 1900 do války. Nemíním ani nemohu jemu a jeho učeným kolegům tu práci usnadnit; chtěl bych jenom vzpomenout toho, že se koncem údobí, tak asi po roce 1910, začala jevit potřeba generačního a názorového třídění i v literatuře. Daleko jasnější to tehdy bylo ovšem ve výtvarnictví; tam si nikdo nemohl plést, je-li kubistou, nebo impresionistou. V literatuře to bylo složitější. A také nesrovnatelně vážnější.

V posledním roce před válkou vyšel Almanach na rok 1914. Byl mu přičítán jakýs takýs význam manifestační – právem i neprávem. Nebyla za ním skupina lidí nápadně jednomyslných; jediným zevním poutem – a ani ne u všech – byl verslibrismus. Ale ani volný verš nebyl něčím novým; básnilo se v něm už dávno předtím, jenže to býval verš spíš uvolněný; teď se měl vytvořit “přísný volný verš, řízený svými vlastními a novými pravidly, svým formálním řádem. V tom směru došel nejdál Otakar Theer, který vypracoval svou vlastní poetiku iktového verše; jiní s rozbitím vázaného verše rozbíjeli i metaforickou a logickou souvislost starého básnění – byly to vlastně počátky poválečného expresionismu; jiní si hráli s novou hudebností asonancí a dominant – poválečný vývoj poezie ledacos z toho uskutečnil. Ale ani proti tomu verslibrismu nikdo nestál nesmiřitelně a zásadně; jak vidět, byl dělítkem dost málo radikálním.

Poněkud zřetelnější byl odvrat jednak od náladového impresionismu, jednak od symbolismu a dekadence; poezie měla být přímější, objektivnější, jaksi mužnější; abych tak řekl, chtěla trefovat hřebík na hlavičku. Hleděla se zbavit impresionistického subjektivismu i dekadentní umělosti s jejím narcisismem, bibeloty, skarabey a podobným poetickým haraburdím. Bylo to cítěno dost ostře, ale popření něčeho není ještě program. A tady přicházím k hlavní věci: byl-li jaký program, byl formulován spíš tehdejší filozofií. Kdo se bude chtít vyznat v literatuře posledních let před válkou, bude se musit podívat, jak to tehdy vypadalo ve světové filozofii.

Tehdy se rychle vyžíval pozitivismus 19. století. U nás Masaryk byl chápán daleko víc politicky než filozoficky; na poli filozofickém povívaly větry z celého (...)

(......)