Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1936

JAK SE DĚLÁ SVĚTOVÁ LITERATURA

Občas se u nás leckdo zasmuší a požaluje si, že se nám nerodí literatura zvaná světová, nýbrž jenom taková česká, domácí, provinciální (někteří říkají také maloměstská), které toho mnoho chybí, aby nabyla zvláštní kvality, jež sluje právě světovost. Nedávno bylo řečeno, že český román, pokud je srovnáván s francouzským, anglickým, ruským (snad i italským nebo portugalským, ale na to se už přesně nepamatuji), se vyznačuje jakousi průměrností a maloměšťáctvím; prý stěží čtyři nebo pět románů za poslední řádku let se vymyká z této diagnózy, ale sama autorka toho soudu podotkla, že by byla v rozpacích, kdyby měla dotyčné romány vyjmenovat.

Je to tedy asi s českou literaturou po té stránce tuze špatné. Někteří jsou toho mínění, že je to kletba našich malých poměrů; jiní tvrdí, že je to proto, že neumíme dělat svým kulturním plodům náležitou propagandu ve světě; jiní zase prorokují, že naše písemnictví nabude té pravé velikosti, jakmile “přijde ten den”, kdy bude smeteno jho (kapitalismu nebo naopak židovsko-bolševického internacionalismu).

Co se týče těch malých poměrů, myslím, že athénské poměry, ve kterých psal Sofokles, nebyly podstatně větší než poměry dejme tomu dnešní Plzně; poměry, ve kterých psal Cervantes, nebyly pro jeho osobu zrovna nejskvělejší, a berete-li do počtu početní velikost národa, musel by takový Knut Hamsun psát ještě nesvětověji než nebožtík Ferdinand Schulz. V tom to tedy ani nevězí. Pokud jde o tu propagandu za hranicemi, doporučuji, aby se od ní čekalo co nejméně; nemýlím-li se, světovost výše zmíněného Knuta Hamsuna nebo Ibsena nebo Strindberga nebyla dílem příslušných ministerstev pro zahraničí, nýbrž vyplynula víceméně z jejich díla. A pokud je nám prorokováno, že česká literatura bude světová, jakmile se splní ta nebo ona dějinná podmínka, nedá se to nijak vyvracet, jako žádné proroctví; víme jen, že Karel Hynek Mácha nečekal na revoluční výsledek roku 1848, aby tvořil svobodnou poezii, ani Otokar Březina na náš národní úspěch, aby rozpřáhl náruč k hvězdám a vesmíru; zkrátka je hojnost dokladů, že literární talent je jednou z mála věcí historicky do značné míry nepodmíněných.

Ale v tomto článku nejde o zjišťování příčin, proč naší literatuře chybí “das gewisse Etwas”, jež zakládá nárok na světovost, nýbrž o otázku, co to vlastně ta světovost je a čím se dosahuje, zkrátka jak se to dělá, aby literatura byla světová. Myslím, že nejlépe se to pozná na literaturách a knihách, kterým se ta světovost povedla.

Jakmile se však na světovost knih podíváme pozorněji, shledáme, že zahrnuje úkazy několikerého druhu. Především světové jsou ty knihy, které z různých příčin měly světový úspěch, překládaly se horempádem do všech jazyků a byly četbou miliónů čtenářů. Často jsou to knihy, o kterých za pět za deset let nikdo neví; bývají to pomíjivé senzace, jež mají svou dobu jako šlágry a stejně tak zajdou; jen si vzpomeňte, kolik takových své doby slavných knih jste vy sami už (...)

(......)