Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1937

HISTORIE JEDNOHO NÁMĚTU

Před několika lety – připadá mi to už hrozně dávno – se mnou povídal můj přítel a lékař Jiří Foustka. Říkal asi toto: Až dosud je řízení světa v rukou politiků; lidskými životy, lidskou prací i hospodářstvím disponuje vlastně jenom politika, bez ohledu na to, že ve všech těch oborech už máme značně vyvinuté a vysoce specializované odbornictví. Kdyby svět měl být spravován racionálně, měli by jej řídit odborníci pro život, práci a hospodářství, to jest lékaři, technikové a národohospodáři. Mělo by se lidem názorně ukázat, co by se dalo ze světa udělat, kdyby nebyl spravován naslepo jako dosud.

Mám pro vás látku, řekl potom. Látku na román. Představte si, že se na světě šíří rakovina víc a víc; a že se vyskytne lékař, který proti ní najde prostředek. Je to geniální mozek, který jasně vidí, že je lidský svět vražedně, zmateně a nesmyslně řízen; teď má v rukou něco, čeho lidé strašně potřebují, a je ochoten jim to poskytnout, dají-li mu do rukou léčení lidské společnosti. Tím se stane pánem a diktátorem světa; vypracuje ideální ústavu, postavenou na čistých a pozitivních zákonech života; tady by se dalo ukázat, jak by vypadal svět, kdyby politiku nahradil vědecky vyspělý rozum, a tak dále; to už se široko a vysoko počala klenout utopická klenba lepšího světového řádu.

Tehdy jsem namítl, že si nedovedu představit ideální ústavu světa; a že bych nerad znovu psal nějakou vědeckou utopii. Mimoto mě nelákal problém muže, který se chce nebo může stát pánem světa; ten titanismus jsem si, abych tak řekl, už vyřídil v Krakatitu, jehož hrdina je v pokušení, aby využil svého vynálezu a zmocnil se vlády nad světem. “Chcete být samovládcem světa? Dobrá. Chcete svět vyhladit? Budiž. Chcete jej obšťastnit tím, že mu vnutíte věčný mír, Boha, nový řád, revoluci či co? Proč ne? Jen začněte, na programu nezáleží; nakonec budete dělat jen to, co vám vnutí skutečnosti vámi vytvořené… Vy jste první člověk na světě, který může pokládat celý svět za svou laboratoř. Toto jest svrchované pokušení na temeni hory; nedám ti vše, co je pod tebou, k požitku a rozkoši moci; ale je ti to dáno, abys toho dobýval, abys to předělal a zkusil něco lepšího, než je tento bídný a ukrutný svět.” Jenže můj inženýr Prokop tehdy uhnul před pokušením Démonovým a nevztáhl ruku po světovládě, která se mu nabízela; a přiznám se, že ani dnes by se nezachoval jinak; ani autor Krakatitu se nezměnil natolik, aby jeho srdce bylo při muži, který by chtěl ukládat lidstvu svou vůli a za cenu životů “zkoušet něco lepšího”. Prostě tehdy pro mě ten námět nepadal v úvahu; bylo to ostatně v době, kdy se mi začalo převracet v hlavě, co jsem se pak pokusil vyslovit románovou trilogií od Hordubala po Obyčejný život.

Po čase jsem se k tomu námětu letmo vrátil, ale zase bez úspěchu. Nosím v sobě totiž chronickou touhu napsat román o lékaři, asi proto, že jsem z doktorské rodiny; mé celé dětství se odvíjelo kolem ordinace a čekárny plné kašlajících nebo podivně (...)

(......)