Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BÍLÁ NEMOC
Autorův výklad hry

Předpokládejte, že na světě vypukla nová, dosud neznámá epidemie, která se lavinově šíří. Není k tomu třeba mimořádné fantazie; jak víte, zahynulo v druhé polovině Veliké války víc lidí španělskou chřipkou než olovem nebo yperitem.

Předpokládejte dále, že svět, jejž zaplavuje tato nemoc, se velmi podobá světu, ve kterém žijeme my; že je to svět horečného zbrojení, kolísající na rozhraní války a míru, ohrožovaný dynamitem států usilujících o úspěch, expanzi a ovládání druhých národů. Na těch dvou premisách stojí divadelní hra nazvaná Bílá nemoc.

Jsme téměř v předvečer války; dnes nebo zítra vyrazí bez vypovědění války k útoku skvělá armáda, kterou svému ctižádostivému národu ukul jeho maršál, zbožňovaný národní hrdina, diktátor a veliký vojevůdce. Do tohoto stavu věcí vhrkne bílá nemoc, strašná a smrtelná epidemie, jež se jeví jako rychlý rozklad zaživa, zachvacující skoro všechny lidi kolem padesáti let, s níž se šíří i panický a demoralizující strach; je to jako nová morová rána, s níž si veškeré lékařství světa neví zatím rady.

A nyní si představte, že malý doktor na mizerné periférii města, pouhý praktický lékař s jakousi dávno přerušenou vědeckou minulostí, najde to, co se nepodařilo největším lékařským kapacitám a klinikám světa: najde lék proti bílé nemoci, podrobí jej klinické experimentaci a ve chvíli, když se do světa rozletí triumfující zpráva, že lék proti bílé nemoci je objeven, ohlásí koktavě a tvrdohlavě: Ano; ale já ten svůj lék dám k dispozici jenom těm státům, které se zřeknou výbojných válek a uzavřou s druhými národy smlouvu trvalého míru. Já byl ve válce jako lékař, říká, a vím, jaké svinstvo v člověku nadělá kulka nebo yperit. Ať si lidé vynutí mír a já jim dám svůj lék. Já nejsem politik, ale doktor; a jako lékař, který má povinnost bojovat o život každého člověka, musím být proti zabíjení.

S tím prohlášením se fanatik humanity stáhne zpátky na svou periférii a léčí dál své chudé. Chudí, říká, nemohou nic dělat; bohatí mají víc vlivu, a budou-li chtít, mohou spíš prosadit na světě mír.

Zastavme se na okamžik u této situace. Pokud se drama Bílá nemoc bude hrát, budou se diváci přít, je-li ten tvrdošíjný pacifista v právu nebo ne, když odpírá pomoc trpícímu lidstvu. Jeho lékařská povinnost je pomáhat komukoliv, a “po ostatním vám nic není”, jak mu praví přednosta kliniky. Byla by tu lákavá příležitost diskutovat některé mravní otázky, například o klasickém konfliktu povinnosti a svědomí; ale můj paličatý doktor bere celé dilema spíše naivně. Jako lékař je povinen dát lék nemocným. Jako člověk a lékař považuje za svou povinnost nenechat lidi masakrovat válkou, pokud je to v jeho moci. Neodmítá žádnou z těch dvou povinností; chce je splnit obě. Počítá, a ne neprávem, s tím, že strach z epidemie přinutí národy i jejich vlády, aby se dohodly o trvalém míru. Je svým způsobem terorista míru; byl nazván utopistickým vyděračem. Kdo ho vidí, jak odpírá pomoc ženě stižené bílou nemocí, (...)

(......)