Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘEDCHŮDCOVÉ NOVÝCH ČASŮ

Milí V & W,

chtěli jste, abych Vám napsal něco o své staré lásce: o amerických výstřednících z dob předválečného pravěku; neboť ti byli prvním a hned nesmírně intenzívním ztělesněním moderního humoru; bez nich by nebylo Charlie Chaplina a tolika jiných milých chlapíků – snad ani V & W by nebylo; a toho by bylo škoda.

Ale když si teď na ně vzpomínám (neboť téměř vymřeli, jsouce pohlceni plátnem filmovým), uvědomuji si, že byli jen jedním symptomem veliké kulturní přeměny, která se odehrávala asi tak kolem roku 1910 v celé Evropě; obávám se, že o ní dosud žádný historik nepsal, jakkoliv by zasluhovala hlubší pozornosti než dejme tomu válka o dědictví španělské. Vstupuju na půdu neprozkoumanou i prosím, abych mohl složité věci trochu zjednodušit. Řeknu prostě, že v těch letech pronikala do Evropy vlna nového exotismu. Byla to exotičnost Západu.

Evropa dožívala své devatenácté století v tempu valčíkovém; protože byla nevyhojitelně romantická, oddávala ráda exotickým kouzlům; ale v celém devatenáctém století to byl exotismus Orientu, zděděný patrně po křižáckých válkách. Blízký Orient okouzloval naše romantické pradědy a dědy; daleký Orient, Čína a Japonsko, přišel na řadu s fin de siecle a secesí. Začátkem dvacátého století do toho zčistajasna padá nová nota. Do vídeňského valčíku, do pařížského kankánu, do dusné a opiové exotiky Orientu najednou zazněl drsný americký ragtime.

Stálo by za zvláštní úvahu, jaký podíl na tom nástupu Ameriky do staré Evropy měl sport, taylorismus a později film; sbíráme jenom psychologické příznaky, jak se v prvním desítiletí našeho věku cítil příchod nového tempa. Vzpomínám skoro s dojetím, jak na nás působil už starý Sousa se svými zrychlenými marši, svými dryáčnickými plechy a bubny; bylo to konečně něco jiného než valčíková unylost nebo vojenské fešáctví evropské muziky. Ale skutečným zjevením, které nás doslovně očarovalo, bylo varieté; první stepující negři místo arabských tanečnic kroužících tučným pupkem; první hudební excentrikové, první velicí američtí výstředníci místo věčných šansoniér ve flitrových šatech, místo závojových tanečnic a čínských ekvilibristů. Bylo to něco přímo osvobozujícího: absolutní smích, nový rytmus, úžasné (...)

(......)