Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KVĚTEN 17

Bylo to někdy v předjaří roku 17; a bylo to na redakční schůzce tehdejšího Národa, kde se za předsednictví Fr. Síse scházívali politikové, hospodáři a intelektuálové, aby mluvili o válečné situaci, o poměrech i akcích doma a o tom, co bude po válce. Tehdy přišel k Josefu Čapkovi a ke mně nebožtík básník Otakar Theer a zatáhl nás stranou. “Podepsali byste tohle?” řekl a ukázal nám list papíru, na němž stálo:

“Českému poselstvu na říšské radě!

Obracíme se k vám, pánové, ve veliké době našeho národa,… dobře vědouce, že my, čeští spisovatelé… máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za… národ, jenž sám promluviti nemůže.” A tak dále: protest proti válečným perzekucím, apel na české státní právo, na svobodu tisku a parlamentu, na občanskou svobodu veřejného života. “Evropa demokratická, Evropa národů svéprávných a svobodných jest Evropou zítřka a budoucnosti.” Prostě bylo to to, čemu se dnes říká manifest spisovatelů; ale tehdy to byl jen text s několika málo podpisy –

“Ale to se rozumí, že to podepíšeme!”

“Rozmyslete si to ještě,” řekl Otakar Theer varovně. “Na to může být kriminál.”

Ale to už jsme připojovali své dva podpisy k těm, které tam byly předtím.

*

Snad tehdy na to opravdu mohl být kriminál nebo co, ale na tom jaksi nezáleželo. Mnoho se napsalo a napíše, čím byl ve své době, v poslední třetině války, za dané situace v Rakousku, v rozběhu naší politické i vojenské akce za hranicemi květnový manifest spisovatelů. Ale pro tehdejší účastníky měl něco nadto, co dnes už je těžko vylíčit. Byl to nesmírný pocit osobní úlevy. K tomu, podepsat ten projev, bylo vlastně třeba tak málo statečnosti jako k tomu, aby se žíznivý člověk dychtivě chopil sklenice vody a vypil ji do dna. Děj se (...)

(......)