Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LIST JAROSLAVU DURYCHOVI

Milý pane doktore,

když jsem četl Váš Svět Karla Čapka v Rozmachu, cítil jsem především pochopitelný stud člověka, který je tak chválen, že neví kudy kam; ale zároveň – což je podivnější – zvedal se ve mně jakýsi odpor k autorovi, kterého jste tak štědře okrášlil svým uznáním. Zdálo se mi chvílemi, že to ani není člověk, ale jakýsi studený a pyšný čert, jehož kejklům se sice podivujete, ale zároveň se jich právem štítíte. Měl jsem pocit, že kdyby takový autor u nás byl, patrně bych ho i já nenáviděl jako ducha frivolního a zkaženého pýchou; byla to docela bezděčná reakce, a tož mi nemějte za zlé, že jsem v zrcadle, které jste mi nastavil, nemohl sebe sama poznat. Ano, chtěl bych se bránit; mohu to učinit bez rozpaků, protože se přitom oháním proti chválám nejokázalejším. Bráním se proti tomu, co jste psal o mém poměru k věcem náboženským a k bohu; jsou to pro mne otázky tak vážné, že Vás prosím, abyste neodmítl mne vyslechnout.

Vymítaje to hořké, co jste mi podával, vím, že jsem rozsypal po zemi všechny sladkosti, kterými mne zahrnulo Vaše uznání; byla to chvála básníkova, ale já nevděčník se rvu o něco méně vzácného a mně dražšího: o důvěru člověka.

*

Promiňte, že musím místy přímo odporovat Vašemu výkladu. Například píšete a citujete:

“Ze stanoviska této morálky lze připustit i zázraky hygienicky a sociálně výhodné:

,Zázraky, ano,‘ mluvil Holeček; ,zachránit někoho, uzdravit choré a především vzkřísit ty, kdo zemřeli mládi –‘

Zamítá však zjevy, které se touto užitečností prokázati nemohou.”

Jenže, milý pane doktore, právě s tímto utilitárním názorem autor na tomtéž místě polemizoval ústy druhého mluvčího, jenž – maje poslední slovo – mluvil za autora:

“Ach, v tom ohavném mechanismu jediné bylo by vpravdě přirozené: zázrak. Jediné odpovídalo by člověku nejhlouběji –” “I kdyby to k ničemu a pro nic nebylo!… Kdyby se věci děly tak, jak je přirozeno naší duši, dály by se zázraky.”

Což podle mínění autora znamená, že nad kauzálním a mechanickým řádem přírody je řád duše se svou žízní po zázracích a se svou skutečnou, náboženskou možností zažít je. Jediný nesporný důkaz jsoucnosti boží pro lidi, kterým není dána sladká a silná milost víry, je zázrak. Je to důkaz Šavlův. A tuto cestu hledal autor ve svých Božích mukách.

Druhý klíč k autorově náboženské otázce najdete na poslední straně týchž Božích muk:

“ ,Hle, bože,‘ šeptal Brož, pohlížeje k nebi, ,nebudu ti už déle tajit: čekal jsem na tvou pomoc, na zázračné vysvobození; že stane se veliká událost, náhlé světlo ve skulinách, a za prudkých úderů do dveří přikáže silný hlas: Lazare, vstaň! Tolik let čekal jsem silný hlas vítěze; nepřišel jsi, a já už nespoléhám.

Ale čekám-li ještě, tedy je to na pomoc a vysvobození. Na nějaký hlas, který mne zavolá z mého vězení. Snad není silný, ale tak slabý, že musím jej podepřít vlastním hlasem. Snad není to hlas poroučející, ale prosící: Lazare, vstaň, abys nám pomohl!… Snad čekals otřes světa: slyš tiché, (...)

(......)