Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LAVINA

Mluví se o krizi knihy; myslím, že by bylo přesnější užít plurálu a mluvit o krizi knih. Mám za to, že přes všecky hospodářské potíže by nebylo těžko prodat knihu; ale je velmi těžko prodat sto padesát různých knih. Chci tím říci, že takzvaná krize knihy neleží jenom v nedostatku čtenářů, nýbrž v nadbytku nakladatelské produkce.

Ptal jsem se jednoho znalého muže, proč se u nás vydává tolik knih. Řekl mi, že se jich proto vydává tolik, že se jich tak málo prodá. Aby nakladatel X měl čím zaplatit tiskárně knihu, kterou vydal před čtrnácti dny, musí vydat novou knihu; peníze na tuto knihu mu musí opatřit zase nějaká nová kniha a tak dále donekonečna. Je to známý ekonomický proces, kterému se odedávna říká vyrážet klín klínem. V normálním případě se prodá jenom pár set výtisků každé knihy; protože z toho se nemůže nakladatel uživit ani krýt režii svého podniku, musí vydat do roka aspoň dvacet knih, čímž ovšem aritmeticky klesá možnost prodat je. Jakmile se však začnou prodávat tuze špatně, ukazuje se, že je lépe je nevydávat. Tomuto stavu se říká krize knihy. Krize však není v artiklu, nýbrž v jeho množství. Možná že nakladatelé sáhnou k valorizaci knihy, tak jako jihoameričtí plantážníci valorizují kávu: že veřejně spálí – tančíce kolem ohně – na Maninách několik vagónů knih, aby pro ty zbylé byl lepší odbyt, když ne na normálním čtenářském trhu, tedy aspoň na Zinkově bibliofilské aukci.

*

Při tomto stavu věcí nelze vinit české autory, že by se dopouštěli nezřízené literární plodnosti chrlíce knihu za knihou a zamořujíce jimi knižní trh. Pokud se týče beletrie, vsázím na to krk, že u nás vychází několikrát tolik překladů co domácí literatury. Rovněž jsem ochoten vsadit se, že aspoň polovička těch překladů je zbytečná z hlediska kulturní potřeby, protože nepřináší nic literárně hodnotného, často ani ne dobrou češtinu. Nejčastěji je to kšeft s českou erotikou od té ufňukané až po tu dekobrovskou nebo ještě tlustší; je to literatura, o které se nepíše, a která se přesto prodává. Rád bych jednou řekl, že mne tato erotika velmi pohoršuje; snesu ani nemrknuv nejsilnější věci, pokud jsou pravdivé a upřímně lidské; ale obrací se žaludek nad erotikou holičsky navoněnou a nakadeřenou, pitomě světáckou nebo cizoložně sentimentální. Taková věta: “… a výheň lásky je pohltila…” i s těmi tečkami na konci má na svědomí horší korupci mravů než nějaké zolovské vylíčení porodu, přičemž netvrdím, že bych o takové líčení zrovna stál. Kdyby mně pan ministr Mayr-Harting pod trestem smrti vnutil úřad cenzora, myslím, že bych zabavil strašně mnoho pomlček a teček, opojení a výhní, dlouhých (...)

(......)