Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CO S LITERÁTY

Četl jsem onehdy v jakési kritice, že prý “jsou u nás stále hojnější lidé zle žehrající na takzvané znovinářštění poezie”. Kdepak jsou ty zlaté časy, kdy básník neotevřel úst svých než v písních, žalmech a ódách! “Dnes se básníci stali pouhými dělníky, píší do novin fejetony, sloupky, kurzívky s úmyslem bavit publikum bystrým glosováním událostí, žertovnými postřehy, karikaturou a psinou. A není jistě daleko doba,” praví věštba dále, “kdy se začne na básníky hřímat: Buďte, u čerta, básníky a nezaprodávejte své umění pro tajtrlictví chvíle. Neboť nikdo beztrestně nedělá žurnalismus. Než se nadějete, vězí v něm i celá vaše literatura, kterou rozhodně nechcete přiblížit žurnalistické úrovni!” Tak to tam doslova stálo.

Při této příležitosti by se mohlo plamenně vystoupit na obranu básníků a dokazovat počínajíc Aristofanem nebo Dantem, že básníci mají jaksi vyseděné právo na aktuálnost a že odjakživa provozovali tajtrlictví, rozumíme-li tím slovem, že měli ukrutný zájem o věci, které se děly kolem nich. Nebylo by bylo nasnadě se zeptat oněch stále hojnějších lidí, je-li lépe, aby básníci bavili publikum bystrým glosováním událostí, karikaturou a psinou, nebo aby vyřizovali akta u zemského výboru či u poštovního ředitelství, jako se jim u nás obyčejně přihází, chtějí-li se nějak uživit. Ale místo těchto úvah bych se rád ujal oné činnosti, kterou citovaná věštba mohutně nazývá tajtrlictvím chvíle. Kdybych se z hradecké Bílé věže díval na muže, který by dole na náměstí mával proti někomu mečem nebo kopal motykou dláždění, shledával bych asi, že toto mávání nebo kopání vypadá k popukání tajtrlicky; ale zkusí-li sám člověk mávat mečem nebo kopat motykou, sezná, že to není žádná hračka a že to nejde bez síly a fortelu. Nevím, proč se pořád – po tolika opačných zkušenostech – udržuje představa, že básník je člověk, který “zadumán hledí v dál”. Poznal jsem hromadu básníků všech možných národů a shledal jsem, že se většinou daleko horlivěji zajímají o (...)

(......)