Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PO STOPÁCH STARÝCH SLÁVŮ

Nás starých Slávů srdce velmi potěšil slovutný časopis jménem Lech, přinášeje pádné a přemnohé důkazy, že nejen naše staroslavné Rukopisy jsou pravé přes všechny úklady Hradu, zednářů a židů, nýbrž že i starodávný, pohříchu však vyhynulý národ Etrusků byl původu slovanského, ba co díme, českého. Tím zajisté šíří se sláva rodu slovanského daleko za dnešní jeho hranice a zjišťuje se, že staré, ano i nejstarší kultury a civilizace vyrostly z lůna národů slovanských. Bylo by přílišnou skromností, kdybychom se omezili jen na starodávné své slovanské bratry Trůsky (čili Etrusky), kteří žili ještě před dvaceti stoletími na slunných svazích vápencových Vápenin (Apenin); celý poloostrov Apeninský byl přece osídlen pohostinnými kmeny slovanských Vítalů (Italů), kteří rádi vítali cizince ze zámoří i ze severu. Zvláště v močálech a slatinách řeky Táborky (= Tiber) tábořil statečný slovanský kmen Slatinů (= Latinů), který založil město Perunovo čili Hromovo (Roma) a během času pokořil slovansky měkké Záhumnity (Samnity), Trůsky i Vítaly. Sám pak musil odvraceti nájezdy slovanských kmenů od severu, takřečených Glagolů (to je Gallů), a zejména slovanských Punů čili Vendičanů (Féničanů), odedávna usídlených v severní Africe, dodnes zvané Žír (Alžír). Obrátíme-li pak zraky na západ, najdeme hornatý poloostrov, který už před Kristem byl patrně ruskou Gubernií(= Hibernia) a osídlen byl sličným slovanským národem Spanilů (= Espanol) a v dnešním Portugalsku nám blízkými Lužičany (Lusitania).

Podnes svědčí jména hor Sirných (= Sierra) a Búrných čili Perunových (Pyreneje) o slovanském původu těchto praobyvatel.

Stočíme-li pak pohled k východu, potkáme na svazích Krasu slovanský národ Vyrylů (Illyrů), kteří vyrývali svá sídla do skal; severně od nich pyšní Panovníci (Panonie), jižněji pak Labané (Albánia) čili Prusové (Epirus). Ještě jižněji podél řek a říček sídlili slovanští Řekové, kteří, chodíce od pravěku zahaleni v bílých řízách, se označovali sami jakožto Halení (Heléni); někteří si říkali Junové (Iónové), jiné nazývali jejich sousedé “Ti habáni” (Thébané), jiní opět byli Juchajové (Achajové), jiní Dvořáci (= Dvorové nebo Dórové). Známí a starodávní pěstitelé koní Makedoňané získali své jméno zcela zřejmě z žertovné přezdívky “Máte koně”. Tito všichni v bílých halenách odění Slované nazývali své sousedy, taktéž Slovany, ale šatící se rouchem pestrobarevně vyšívaným, výstižným jménem Barvaři (= Barbaři). Podle jména soudíc menší vážnosti požívali slovanští Trhákové (to je Thrákové) a Škytalové (= Skytové), jakož i Chudákové (= Dákové) a jiní.

Pokud obrátíme svůj zrak od jihu k Alpám, (...)

(......)