Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DRAMATIKŮV STUD

Mohl bych ledacos povídat o hrách Fráni Šrámka; to, co chci nyní říci, není snad to hlavní, ale je to zrovna to, čemu bychom se od něho měli nejvíc učit. Je to neobyčejný – řekl bych přímo útlocit; ale aby se nám nikdo nesmál, nazveme to raději stud. Stud před sebou, stud před diváky; stud nitra, které se strašlivě brání tomu, nějak se odhalit, a dokonce se nadýmat svým obnažením. Šrámek čili jeho figury jsou obdařeny těžkou a nesmírně složitou kletbou senzitivnosti; jsou upředeny ze zatraceně citlivých vláken, kterým se říká nervy a tepny a které reagují na nesčíslné podněty s živostí zároveň bolestnou i živočišnou. Nuže, jejich zvláštní vtip není v této podivně bohaté a vzrušené citlivosti, nýbrž v tom, že se za ni stydí, že ji v sobě vší mocí zapírají a jaksi polykají v ustavičném, skoro podrážděném střehu, aby se příliš neprozradily. Tito příliš citliví lidé se mají po čertech na pozoru; není jim ani na okamžik dovoleno, aby, jak se říká, pustili hubu na procházku, aby vytroubili světu, jak tuze milují, aby si požalovali, že se cítí opuštěni nebo zklamáni, aby bez ostychu ulevili své potřebě, jež se jmenuje dát citům průchod. Kdyby Fráňa Šrámek napsal Hamleta, ručím za to, že by ho nepustil k řeči ani jediným monologem. Jeho Hamlet by snad zamumlal nad lebkou šaškovou “chudáček Yorick”, ale pak už by se zastyděl, že tak projevil svou slabost a útlost, a pokusil by se potrestat se za to nějakou ironií na vlastní účet. Jeho Hamlet by si z hloubi srdce myslel “být či nebýt”, ale neřekl by to, i kdybyste to z něho chtěli vytáhnout párem koní; jen by se mu to zachvělo v hlase, když by řekl něco schválně drsného a vlastně zoufale zamilovaného k své Ofelii. Ani Ofelie by nezešílela a stěží byste ji slyšeli zaplakat; tak by se styděla za přemíru lásky a bolesti, jež ji drtí. Šrámkův Othello by nezaškrtil Desdemonu, nýbrž by zaškrtil jen výkřik (...)

(......)