Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TAJEMSTVÍ PÍSMA

Tak jsem si pořídil značně velikou německou knihu o grafologii, s mnoha ukázkami a textem, do něhož jsem se pokusil ponořit se; bohužel se přiznávám, že jsem z toho příliš nezmoudřel. Člověk, který má v rukou takovou knihu, hledá v ní ovšem nejprve své vlastní písmo nebo písmo svému co nejvíc podobné, aby se dověděl, jaký je; nuže, shledal jsem po delší námaze, že soudě podle rukopisu jsem člověk zcela skromný, ale vrtkavý, s jistou dávkou omezenosti, bez temperamentu a podle některých známek inteligentní podvodník. Písmo Viktora Dyka zjevilo se mi v zrcadle grafologie jako projev člověka lakomého a pořádkumilovného; Miroslav Rutte a Ferdinand Peroutka jsou bezmocně zmítáni vášněmi, kdežto Fráňa Šrámek se odhaluje svým písmem jako schopný a praktický obchodník; František Langer projevuje duši hrdou a vážnou a tak dále. Možná že jsem tomu špatně rozuměl; ale rozhodně jsem nebyl uspokojen.

Vždycky mne uvádělo v podiv, co všecko se může vyčíst z písma; grafolog vám poví, jste-li lakomý nebo štědrý, mírný nebo rabiát, piják, ješita, kliďas, renomista, samotář, slaboch, břichopásek, větroplach a já nevím co všechno. Uvádí mne to v úžas proto, že s některými lidmi se osobně stýkám třeba už dvacet let a podnes nevím, jací vlastně jsou; vždycky z nich něco vyleze, nač jsem jaksi nebyl připraven. Většinou shledávám, že určitý člověk je sice mírný jako beránek, ale vzteklý jako Zuřivý Roland; že je sice neobyčejně chytrý, ale i pitomý; nebo že je sice nesmírně zbabělý, ale statečný; že je štědrý jako Hárún ar-Rašíd, i lakomý jako Harpagon; že je zároveň pedanticky pořádný, a zoufale nepořádný; že je děsný sobec, a přitom stejně děsný dobrák; že je energický jako Napoleon, a přesto slabý jako stará tetička. Imponuje mi, že grafologové trefí člověka tak jednoduše a jasně; ve skutečném životě to není nikdy tak jednoduché a jasné; snad proto se lidé posuzují podle toho, jak píší, a ne podle toho, jak žijí.

Každý člověk má ovšem svůj individuální rukopis, tak jako každý člověk má svou individuální ruku. Ale každý člověk má také svůj jazyk a styl, který je stejně osobní a charakteristický jako jeho rukopis; dále i obsah a jádro toho, co člověk píše, je obyčejně velmi (...)

(......)