Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IN MEMORIAM

Těžké je vám, nosičové zemřelých, toto mohutné tělo zesnulého muže; ach, těžké je nám živým nésti tohoto velkého nebožtíka do hrobu. Což ho neviděli ještě před několika dny na ulici, rovného a těžkého, jako chodící pilíř? Jak je možno, že se dal povalit; jak je možno, že pustil k sobě smrt tak blízko; jak je možno, že ji nepobil a nezahnal nějakou výsměšnou polemikou, jakou se tento šermíř literárním palašem oháněl proti živým? Nevěřil bys, že se Čapek Chod někdy někomu dá: a hle, poddal se tichounce, s očima zavřenýma, dřímaje v bezvědomí. Kdybys četl, že strašný a zuřivý byl jeho zápas se smrtí, že tloukl kolem sebe drtě a rdouse tu, která si pro něho přišla, věřil bys spíše, že padl jako příliš těžký strom, praskající a dunící ve svém pádu. Ale on zesnul, bezbranný a už spící, ochabnutím srdce. Nikdy bys nebyl věřil, že Čapek Chod zemře na srdce. Nemyslili jsme nikdy na jeho srdce.

Chyběl mu břečťan do vlasů, aby byl podoben nějakému velikému satyru, nějakému přírodnímu božstvu, jež – postaveno mimo dobro i zlo – hněte v hrubých a silných prstech kynoucí, teplé těsto života. Slyšte, neměli jsme dosud spisovatele, který by tak nezřízeně ovládal hmotu života. Tento ježatý a urputný silák, hořký jako pelyněk, drsný a odpudivý samotář, měl od pánaboha milostný dar: jako nikdo druhý z nás dovedl vdechnout horký život Evám a Lilitám, které tvořil. Je to zrovna jasnozření pro animálnost života; je to geniální smyslnost; je to něco satyrsky nadlidského. Byl-li naturalistou ve svém studiu života, byl-li groteskním fantastou v barokní stavbě svých dějů, byl-li největším naším realistou v technické a materiální znalosti života, nebyl ničím méně a ničím jiným než básníkem, když tvořil své Anny, své dcerušky Jairovy, své smyslné a okouzlující, milující a hysterické, ale vždy překrásné, ale vždy přeživé, ale vždy žádoucí dcery Eviny. Zde znova a znova vystupoval Čapek Chod nad obraz života, aby (...)

(......)