Lewis Carroll

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11 - KDO UKRADL KOLÁČE?

Když přiběhli, seděli Srdcový Král a Královna na svém trůně a kolem nich byl shromážděn velký zástup všelikých drobných ptáků a zvířat, zároveň s celou hrou karet; před nimi stál v okovech Srdcový Kluk a po každé jeho straně voják jako stráž; a poblíže Krále stál Bílý Králík, drže v jedné ruce trubku a v druhé svitek pergamenu. Uprostřed soudní síně byl stůl a na něm velká mísa s koláči: vypadaly tak pěkně, že se Alence sbíhaly sliny při pouhém podívání. - "Kéž by už to líčení bylo u konce," pomyslila si, "a podávaly se zákusky." Jelikož se však nezdálo, že k tomu tak brzo dojde, začala se poohlížet kolem sebe, aby jí lépe ušel čas.

Alenka nikdy předtím nebyla u soudu, četla však o něm v knihách a byla velmi potěšena, když shledala, že zná jména skoro všeho, co tam bylo. "Tohle je soudce," řekla k sobě, "neboť má velkou paruku."

Soudcem, mimochodem řečeno, byl Král: a jelikož měl korunu posazenu na své soudcovské paruce (chcete-li viděti, jak to vypadalo, podívejte se na první obrázek v knížce), nevypadal vůbec, jako by mu bylo příliš volno, a jistě to nevypadalo pěkně.

"A toto budou lavice pro porotu," pomyslila si Alenka, "a támhle těch dvanáct stvoření - (musela, vidíte, říci stvoření, protože některá z nich byla zvířátka a někteří ptáci) - to jsou asi poroti." Toto poslední slovo si opakovala pro sebe dvakrát nebo třikrát s jistou hrdostí, neboť si myslila, a to docela správně, že velmi málo děvčátek jejího věku by vědělo, co to slovo znamená. Nicméně, kdyby byla řekla "porotci", bylo by to úplně stačilo.

Dvanáct "porotů" velmi čile psalo na tabulkách. "Co to všichni dělají?" tázala se Alenka šeptem Gryfona. "Nemohou si jistě mít co zapisovat, když se líčení ještě nezačalo."

"Zapisují si svá jména," odpověděl Gryfon šeptem; "mají strach, aby je nezapomněli, než se přelíčení skončí."

"Ti jsou ale hloupí!" začala Alenka nahlas rozhorleně, ale rychle zarazila, neboť Bílý Králík zavolal: "Ticho v soudní síni!" a Král si nasadil brýle a rozhlížel se úzkostlivě kolem, aby viděl, kdo to mluví.

Alenka mohla viděti, docela jako by se jim dívala přes rameno, jak si všichni porotci psali na tabulky: "Ti jsou ale hloupí!" a mohla i zpozorovat, že jeden z porotců nevěděl, má-li napsat hloupí s tvrdým nebo s měkkým i a musel se zeptat souseda. "Ti budou mít na svých tabulkách pěkný zmatek, než bude líčení u konce!" pomyslila si Alenka.

Jeden z porotců měl kamínek, který skřípal. To ovšem Alenka nemohla snést, obešla tedy soudní síň, stoupla si za něj a brzy našla příležitost, aby mu kamínek vzala. Provedla to tak rychle, že ubohý porotce (byl to náš známý Vaněk, ještěrka) nemohl nikterak pochopit, co se s kamínkem stalo; když ho tedy byl chvíli marně hledal, musil psáti prstem po celý ten den, a to mu bylo velmi málo platno, jelikož to nezanechávalo na tabulce nijaké stopy.

"Hlasateli, přečti obžalobu!" řekl Král.

Na toto vyzvání Bílý Králík zatroubil na svou trubku, pak rozvinul pergamenový svitek a četl (...)

(......)