Svatopluk Čech

VE STÍNU LÍPY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II.

     Po chvíli mlčení teď řeči nitě
 vyzáblý krejčík uchopil se hbitě:
 
     A přece dím, že v cizím jenom kraji
 poznání vzácná jablka nám zrají.
 Kdo za pecí se dočkal šedé hlavy,
 jen polovičním zůstal člověkem;
 jemnější mrav a názor žití pravý
 lze ve světě jen získat dalekém.
 
     Květ mnohý doba v novot ostrém vání
 s haluzí krejčoviny odnesla;
 však nejvíc, páni, želím cestování -
 té krásné, vonné růže řemesla.
 Jak vesele se tovaryš bral z domu
 s ranečkem lehkým, lehkou myslí k tomu!
 Jak nad ním obláček po nebes báni,
 putoval volně luhem, doubravou;
 kam pohlédl, svět šírý v usmívání
 vstříc rozpínal mu náruč modravou.
 Tak putovat - rty časem sklonit žhavé
 na džbánu lem, jejž bílá dlaň ti skýtá,
 a s díky vzhlédnout ve dvě hvězdy tmavé,
 nad nimiž mák se v černou kadeř vplítá,
 pak ulehnout si v trávu pod jabloní,
 jež stinnou větev s vonným poupětem
 na víčka lehce přivřená ti kloní,
 a čekati, až v písku rozjetém
 s plechovou zdobou, pestrým řešetem
 vůz formanův se přikolébá líně
 a pohostí tě v šíré plachty stíně,
 navečer posléz branou zčernalou
 v cizího města pestrou, šumnou vřavu
 se pohřížiti, k tovaryšů davu
 bez péče sklonit hlavu ospalou
 na kůpu odstřižků, za družných řečí - -
 nad cesty takové zda rozkoš větší?
 
     Když vzpomínám na mladá svoje léta -
 co zemí viděl jsem, kus jaký světa!
 
     Byl ve Vídni jsem. - Tam jen život pravý!
 Kostelů mračno, lázně, divadla,
 že Praha celá v paláců těch davy
 co krůpěj do moře by zapadla,
 a deset chrámů svatovítských stěží
 by štěpánské jen po šíj´ sáhlo věži.
 
     Mnich uherský mne blíže Tokaje
 náprstkem vína prastarého hostil -
 sám svatý Štěpán révy k němu rostil -
 na šírém světě také nezraje!
 Toť byla vůně jako z nebes květů
 a prška perel nádherného vznětu,
 kypící oheň, purpurové blesky -
 a každá krůpěj v ceně granát český.
 
     Ba, v Benátkách až byl jsem, páni, v díle.
 Ó, což bych mohl vyprávěti vám
 o svatém Marku, slavné Campanile!
 To město plyne na moři jak prám,
 jsouc k Italie břehům připoutáno
 řetězy tlustšími než lodní lano.
 Tak dláždění si spoří vláda obce;
 v ulicích čluny, gondolemi zvané,
 dvojzubé na sáh vypínají zobce
 jak černé noty, dvakrát čárkované.
 Uprostřed města dávné slávy zjev,
 ohromný palác dožů, k nebi strmí,
 kde křídlatý svatého Marka lev
 na zbožné obce útraty se krmí.
 A vzdechů most - leč týden sotva dost
 na vypsání všech města pamětností.
 
     Než jeden příběh snad vás pobaví.
 Byl tehda hoch jsem švarné postavy,
 líc broskve nach, na bradě lehké chmýří,
 a s očima, z nichž lásky bůže míří
 nechybným šípem v dívčí útrobu, -
 nu, slovem; krasavec.
 (Tu s paty k hlavě
 kruh posluchačů jeho podobu
 pohledem plachým přelét´ ostýchavě.)
 Když při okně jsem sedal na stole
 s těkavou jehlou, křížem štíhlé nohy,
 tu stíhával mne sladký pohled mnohý
 z hedvábných záclon pyšné gondole.
 Však pohled můj, nedbaje skvostných člunů,
 dvou jenom záclon hlídal řasný běl,
 jenž v okně za lagunou propouštěl
 (...)
(......)