Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Dík, pane mistře, - s pousmáním děl mládeže pěstoun, štíhlé prsty noře lehounce v tabatěrky hnědý pel, jak ptáče letem perutě své v moře - dík za příběh, jenž bajce roven smělé, ač znak má pravdy bezúhonné v čele. Zejména věřím rád, že v bujném pychu vévodil humor při besedě mnichů. Květ veselosti bují v stínu kápí, když vinná rosa lupeny mu skrápí. Nesvědčíť duši lidské věčný smutek, v ní stále mraky střídají se s jasem, a veselost jen výš se vzepne časem pod žíní drsnou, pod ranami dutek. Kdys nahlédl jsem v žaltář z dávných věků mnich pobožný jej na pergamen psal - a hle! květ mnohý barvitého vděku kajícných žalmů verše proplétal: i mnohý rarach, z asketova štětce vyklouznuv drze na posvátnou blánu, jak opíče tam vhoup´ se k nohám světce gotických liter zlatou na lianu a šklebnou lící hlásal v časů příval, že mnich již dávno slabé chvíle míval. - - Než čekal jsem, že z příhody té divé snu vyloupne se finta škádlivá. Vždyť spánek útvary své proměnlivé v kroj skutečnosti časem odívá. Zpomínám noci jedné, noci žalné. Mráz ovíval mne za varhany v kůru a pod nohami zbožných davy valné se v beztvárnou mi rozplývaly chmuru, v níž svíce oltářní tak divně plály jak bludičky, když mlhou tančí v dáli. A bezvýznamně, jako vody ruch, pastýřské písně šuměly mi v sluch, ty starodávné prostoněžné zpěvy, že vzešla hvězda nad betlémský lán, že narodil se, narodil se z děvy, z nebeské růže kvítko, Kristus Pán. Jen zvykem prsty po klávesách spěly - však myšlénky mé v minulosti dlely. Dům nízký vidím, v hojné révy zdobě. Na prahu jeho něžná postava, půl děva vesnická, půl města robě, drůbeže davy pestré svolává. Jeť popelka to, zapomněvší skrýti za rána dárek blahopřejných víl: klobouček slaměný, jenž plný kvítí na stuhách hedvábných jí klesl v týl. Vlas prostý vlnou bohatou se lije na pružná ramena, po jemnou hruď, dlaň bělostná kol zrní zlaté sije a lahodný rtík vábí: puť puť puť! Mrak perutí se hemží v šumném plese u nohou jejích, v jasném zápraží - tak nejprv jsem ji spatřil, vraceje se z vycházky ranní, s knihou pod paží a líbezný ten obraz prostých vděků nesmaže s paměti mé ruka věků. Pak viděl jsem ji v jizbě polotmavé, jak ve závoje lehké, bílé stíny přede mnou stoudně líčko vila smavé, na skráních majíc vínek rozmariny. Však posléz rozptýlil ty skoupé sněhy prst její laškovný a zpod závoje dvě hvězdy májové, tak plné něhy, plesaly němě: Tvoje! Navždy tvoje! Pak viděl jsem ji, klonící se tiše nad stinný oblouk prosté kolíbky, v níž uneseny do snů divné říše houpáním jejím, písní, polibky dvě hlavičky lnou k sobě v růžném znoji jak pod ochranným listem poupě dvojí. Mé rámě k srdci blahou vine matku a ret můj na jejích teď hoří rtech. Kolíbky šelest - vrkot kolovrátku - praskání ohně - dítek jemný dech - bouř zimní oknem v liché řinčí zlosti - ó, božský půvab šťastné domácnosti! A teď? Mým dítkám v lůžka zasněžená (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
