Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Po zemi mraky rozprostřely se, na nebi hvězdy pojevily se – a všecky děti, všickni odrostkové domů k matičkám navrátili se; jediné dítě, mladý Iljuška, syn bohaté vdovy, mnohorozumné, ke své matičce nevracoval se. Zajala tesknost matčino srdce a zlé tušení do mysli padlo, Marfa Andrejevna, bohatá vdova v tesknosti takové a ve žalosti takto ke sluhám slovo mluvila: „Ach, vy sluhové, vy moji věrní, vy sejděte se do jediného, rozsvěťte pochodně vosku jarého, a vy po okolí rozejděte se, synáčka milého hledejte – ptejte; kej kdo nalezne, přivede k matce, bude za odměnu sto rublů jemu, nude za náhradu kožich sobolový.“ – Všickni sluhové, čeledinstvo věrné po městě na ta slova rozběhnuli se, po šírých polích rozskákali se, a po hustých lesích rozvolali se, mladého Iljušky nedovolali se. A ona sama bohatá vdova, Marfa Andrejevna mnohorozumná s dvěma sluhama město přechází, po městě vzdychá po slavičímu; ze brány vyjdouc pole prochází, po poli touží po žežhulčímu; – a pole projdouc k řece dochází, na kolmé břehy bystré to Volhy, na břehu pláče po mateřskému. Ne v bílém květu stojí trnina, A oděvem se bělí křovina, Ach, mladého to oděv Iljušky! – „Ty synu milý, ty dítě moje! zdali já tobě neříkávala, tebe synáčka neostříhala: ty nechoď, dítě, na Volhu řeku, ty do jejích se nepouštěj proudů, bude tobě zahubiť bujnou hlavičku; závistivátě matička Volha, neporodivši žádného syna, a zrodivši ona přemnohé dcery, přemnohé dcery – bystré vlny, lidské syny k ním vábí, přitahuje, a s dcerami svými je zasnubuje, dobrým matičkám zámutek způsobuje.“ Neslyší více mladý Iljuška kvílení, pláče drahé matičky, Marfy Andrejevny, nešťastné vdovy, a on Iljuška pode řeky proudem v krásných palácích skáče, pobíhá, v zámku to světlém matičky Volhy. On divu nemůže nadiviti se, on lesku nemůže nasytiti se, jakto stropy, stěny kristalové, a drahým jachontem vykládané; jakto podlahy z ryzího zlata, a zlato stříbrem prokvětované, to prokvětované, to kostkované. A vyjde-li on mladý Iljuška do sadů utěšných Volhy matičky, ne veská jabloň, ne plané hrušky ne sadu tom kvetou, ovoce nesou, a podivné stromy kvetou, ve plody zrají, podivnější kvítí kolem vyrostá. – Kdo sám neviděl, těžko pomysliti, a kdo pomyslí, tíže uvěřiti: na stromech kvetou drahé to perly, na křovinách ve plody zrají korály, dokola kvítí – jakby do lístků se rozsypala duha nebeská. A lehne-li on, mladý Iljuška, večer na lůžko, postel praporovou, ne húsli hrají, ani hudočky, a zvuky divnější, lahodnější po palácích se kolem roznášejí, jak by stěny a stropy strunami hrály. – Kdo sám neslyšel, těžko pomysliti, a kdo pomyslí, tíže uvěřiti: dcerušky to matičky Volhy – bystré vlny okolo jejích paláců se honíce šaty svými na stěny udeřují, líbezné zvuky ze stěn vyluzují, v těle celém život se rozslazuje, a ve životu duše rozplývá. mladému-li se zachce Iljuškovi jísti, píti, zábavu míti, jídla na (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
