František Ladislav Čelakovský

SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
Díl třetí
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. Svatba vévody Janka

 Chtě se Janko Sibiňský ženiti,
 mnohé země i města projíždí,
 slavnou Bosnu i Hercegovinu,
 Dalmacii, Liku i Karbavu,
 leč krásnější dívky nenajíti
 nade sličnou Jahňu Temešvárku;
 žádav o ni i prstenovav ji
 ve zdraví se do domu navrátil.
 Málo času bylo uplynulo,
 ode švagra bílý list přichází:
 Nuže Janko, svaty povolávej,
 svaty svolej a přijď pro nevěstu;
 ale nevoď Zekula sestřence,
 jak se praví, při víně svárlivce.
 Jako Janko listu porozuměl,
 svého švagra u radě poslouchá,
 svaty svolá, jede pro nevěstu,
 ale nezve Zekula sestřence.
 K Zekulovi matka promluvila:
 Čím se děje, rozmilý můj synu,
 že tě ujec nezve mezi svaty?
 Není divu - ale se obávám,
 by nepozbyl pošetilec hlavy,
 v zášti živa dlouho s tímto švagrem.
 Sedlej, synu, koně nejlepšího,
 jenžto stojí podtají ve stáji,
 obláčej se do šatů volharských,
 v opodálí za svaty pojížděj,
 aby přispěl ujci ku pomoci,
 potká-li se s nehodou kde Janko.
 Ledva matku Zekulo vyslechnul,
 hned poskočí na nohy hrdinské,
 osedlá si koně bojovného,
 obleče se u šaty volharské,
 a v podálí za svaty pojíždí,
 nejsa poznán z tlupy od nikoho.
 Kdy jsou došli k dvoru nevěstinu,
 přidaní jim služebníci vyšli,
 berúc od nich koně i oruží,
 leč Zekula nikdo si nevšímá.
 Všecky svaty do dvora uvedli,
 za dlouhé je stoly posadili,
 na Volhara nikdo pozor nemá,
 an tu sedí na kamenu chladném.
 Když se byh vína ponapili,
 přineseno na kopí jablko,
 i dozývá na hru švagr zetě:
 To-li sestřeliti mocen nejsi,
 neodejdeš, ni odneseš hlavu,
 aniž sličnou odvedeš nevěstu.
 Té kdy řeči Janko porozuměl,
 udeří se rukou po kolenu:
 Hoře mého! Zekulo sestřenče!
 (...)
(......)