František Ladislav Čelakovský

SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
Díl třetí
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22. Králevič Marko a Víla

 Pojížděli jsou dva pobratřenci
 po Miroči, po tom krásném hvozdu;
 jeden z jezdců králevič je Marko,
 druhý jezdec vojevoda Miloš;
 kopí v rukou oběma bojovná,
 oba jedou na bujarých koních,
 vespolek si jak dva pobratřenci
 bílé líce z lásky líbajíce.
 Nato Marko na Šarci zadřímá,
 a pak mluví k svému pobratřenci:
 "Ach můj brachu, vojvodo MiloŠi!
 těžký sen mi oči obkličuje,
 zpívej, bratře, obvesel mi srdce!"
 Vojvoda mu Miloš odpovídá:
 ,,Milý bratře, králeviči Marko!
 rád bych z lásky tobě pozpěvoval,
 ale večer mnoho pil jsem vína
 na pohorí s Vílou Ravijoilou;
 tu mně Víla byla zahrozila,
 jestliže mne zpívati zaslechne,
 že na místě chce mne ustřeliti
 i do hrdla, i do srdce živa."
 Ale vece králevič mu Marko:
 "Zpívej, bratře, ty neboj se Víly,
 dokud stává králeviče Marka,
 dokud pod ním Šarec vidavitý,
 a v rukou mu Šestiperec zlatý."
 Počne tedy Miloš popěvati,
 krásnou písní Marka veseliti
 nejpěknější z našich starodávných,
 o jakémsi králi, jak sidlíval
 v Macedonsku druhdy veleslavném,
 a jaké si záduší stavíval.
 Marko sobě libuje u písni,
 leč se kloní na oblouk u sedla;
 Marko dřímá, Miloš pozpěvuje.
 Zaslechši ho Víla Ravijojla,
 Milošovi z lesa odzpěvuje -
 Miloš zpívá, Víla se ozývá.
 "Pěkné hrdlo Milošovo carské,
 pěknější je než u samé Víly."
 Rozhněvá se Víla Ravijojla,
 i odskočí do Miroče hvozdu,
 napne luk - a naň dvě bílé střely,
 jednou raní Miloše u hrdlo,
 druhou raní u srdce junácké.
 Zvolá Miloš: "Ochich matko moje!
 Běda, Marko, Bohem pobratřenče!
 Ach, mne, bratře, ustřelila Víla;
 zda jsem neděl tobě, že neradno
 pozpěvovat po Miroči hvozcdu!"
 Tu se Marko ze spaní vytrhna
 skočí rychle s koně píhaného,
 dobře Šarci popruhu utáhne,
 Šarce koně objímá i líbá:
 "Nuže, Šare, pravé křídlo moje!
 dostihni mi Vílu Ravijojlu,
 čistým tě chci stříbrem podkovati,
 čistým stříbrem, také ryzím zlatem;
 do kolen tě hedvábím (...)
(......)