František Ladislav Čelakovský

SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
Díl třetí
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23.Králevič Marko a loupežník Musa

 Víno pije Musa Albanezský
 v Carohradě v bílé krčmě sedě;
 a když vínem osvítil se Musa,
 opilý tu počne hovořiti:
 "Devět brzo roků odplynulo,
 v Stambolu co cara obsluhuji,
 a nedal mi koně, ani zbraně,
 oděv nový, ani obnošený.
 Ale, jako pevná u mne víra,
 k přímoří se vzdálím rovným krokem,
 kolem moře přívozy zastoupím,
 i silnice k moři sahající;
 věž vystavím přímoří nablízku,
 v věž narážím hřeby křivolaké,
 zvěsím caru kněze i poutníky."
 V opilství co Turek koli mluvil,
 vystřízlivěv skutkem vykonával:
 k přímoří se rovnému oddálil,
 přívozy a silnice zastoupil,
 kudy vezli carovy poklady,
 na rok celý, málo tři sta břemen;
 ty zadržel sobě Musa všecky.
 Věž vystaviv blízko na přímoří,
 kolem věže hřeby křivolaké
 věšel caru kněze i poutníky.
 
 Přemnohých se car žalob doslechna,
 Čupriliče naň vezíra vyslal,
 a s vezírem tři tisíce vojska.
 Jedva ale k přímoří přitáhli,
 všech rozprášil Musa po přímoří;
 Čuprihče vezíra uchvátiv,
 zavázal mu ruce nazad v tejlo,
 a nohy mu zespod koně svázav,
 zas jej caru v Carohrad odeslal.
 
 Car svolávat káíže bojovníky,
 přislibuje poklady nesmírné,
 kdo by zhubil loupežníka Musu.
 Ale kdo se naň odhodlal koli,
 do Stambolu víc se nenavratil.
 Radí posléz Čupriličův chodža.
 radí caru želem stíženému:
 "Velký pane, care nad Stambolem
 ó, by bylo králeviče Marka,
 věř, zhubil by loupežníka Musu."
 Car nevolně popříč naň pohlédnul,
 an na víčko slzy mu nastouply:
 "Jdi mi s očí, chodžo Čupriličův!
 proč vzpomínáš králeviče Marka?
 Zpráchnivělyť, ach, i kosti jeho!
 Ouplně tři léta uplynuly,
 co jsem sám jej vrhnul do žaláře,
 do žaláře pevně zamknutého."
 Odpoví mu Čupriličův chodža:
 "Hospodine, care milostivý!
 čím jonáku odměnil bys tomu.
 jenž by přivedl na živu ti Marka?"
 Dí v odpověď car mu velemocný:
 "Odměnil bych na Bosně vezírstvem,
 bez proměny na celých let devět,
 ni haléře nebeíra poplatné."
 I vskočí na lehké nohy chodža,
 otevírá od žaláře vrata,
 ven vyvádí králeviče Marka,
 před slavného cara jej uvádí.
 Vlasy visí do černé mu země,
 půli stele, půli se pokrývá,
 nehty jeho - orati by mohl
 Zhubila jej vlžina ode zdí,
 že počerněl jako šedý kamen.
 Mluví car ku králeviči Marku:
 "Marku milý, tys-li to na živu?
 "Jsem, můj care, a u velké bídě.
 Car mu na to řadem vypravuje,
 co již zlého natropil mu Musa;
 pak se táže králeviče Marka:
 "Důveříš-li v sebe, Marku milý!
 odebrav se na přímoří rovné
 zahubiti loupežníka Musu?
 Odměním ti, jak jen koli ráčíš."
 Odpovídá králevič mu Marko:
 "Bopomozi! care hospodine!
 zhubila mne vlžina ode zdí,
 že nemohu na oči prohlédnout,
 jakž mně s Musou souboj nastoupiti?
 Dřív mne usaď někam ho hospody,
 počastuj mne pálenkou a vínem,
 dej do vůle tučné skopoviny,
 a bílého chleba pšeničného,
 bych pohověl několik dní sobě,
 pak oznámím, souboj-li nastoupím."
 
 Car tři mladé zjednal lazebníky,
 jeden myje, druhý Marka břije,
 a třetí mu nehty odřezuje;
 uhostí ho do hospody nové,
 velí (...)
(......)