Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmnáctá

Vypravuje, co Sancho Panza se svým pánem D. Quijotem rozmlouvali, mimo jiná povídání hodná dobrodružství.

Sancho dojel svého pána tak sklíčen a unaven, že svým hovadem ani vládnouti nemohl. Když jej D. Quijote spatřil, pravil:

Nyní již věřím, milý Sancho, že ten hrad nebo ta hospoda skutečně je okouzlena; nebo ti, co tak strašně s tebou dováděli, musely býti obludy a tvory s jiného světa. A to proto, poněvadž když jsem přijel k ohradě dvoru a na scény tvé smutné truchlohry se díval, ani přes ni přelézti, ba ani s Rocinanta slezti jsem nemohl, takže zajisté jsem byl přičarován. Avšak přisáhám ti na svou věru, kdybych byl mohl přelezti anebo slezti, žebych byl za tě tak se pomstil, žeby ti taškáři a zlosynové věčně na to byli pamatovali. Já bych byl pranic nedbal, jeli to proti zákonům rytířství, které, jak jsem ti již pravil, zapovídají rytíři vztáhnouti ruku na někoho, kdo není rytíř, leč k obraně svého vlastního života a své osoby, v případu nutnosti a nejvyšší potřeby.

Jábych byl také se pomstil, pravil Sancho, kdybych byl mohl, aťbych byl rytířem anebo ne, ale nešlo to; ačkoli s jistotou vím, že ti, co se mnou tak zacházeli, nebyli ani obludy ani kouzelníci, jak V. Milost praví, nýbrž lidé z masa a kostí, jako my. K tomu měli všickni, jak jsem je slyšel volat, když mne vyhazovali, svá jmena; nebo jeden se jmenoval Pedro Martinez, druhý Tenorio Hernandez, a hospodskému, slyšel jsem, říkali Juan Palomeque Levák. A proto, pane, že jste nemohl plot přelezti anebo s koně slézt, muselo to být něco jiného, než čáry, a cobych já si z toho ze všeho vybral, je to, že ta dobrodružství, po kterých jezdíme, konečně do takových nesnází nás přivedou, že ani nebudeme vědět, kde nám hlava stojí. A dle mého sprostého rozumu bylo by nejlépe a moudřeji, kdybychom do své dědiny se vrátili, ješto je čas žní, a o svůj statek dbali a přestali se toulat s místa na místo, z bláta do louže, jak se říkává.

Jak jsi ty zpozdilý, Sancho, odpověděl D. Quijote, u věcech rytířství! Mlč a měj strpení; nebo přijde čas, že na své vlastní oči uhlídáš, jaká je to čest býti v tomto povolání. A mimo to, pověz mi jen, může-li být větší rozkoše na světě, neb může-li jí která se vyrovnat, jako v boji zvítěziti a nad svým nepřítelem vítězství slaviti? Žádná zajisté!

Musíť to být, odpověděl Sancho, ačkoliv jsem to nezkusil. Já vím jenom to, že, co jsme dobrodružnými rytíři, čili co V. Milost jím jest — neb já se nesmím počítat k tomu tak čestnému stavu — nikdy jsme žádnou bitvu nevyhráli mimo onu s Biskajčíkem, a i z té V. Milost s půlí ucha a bez půle přilbice vyvázla. Ostatně nebylo nic, než samé bití a bití, štilce a štilce a já k tomu ještě houpačku odnesl, a to od lidí kouzelníků, na kterých se nemohu pomstit, abych zkusil, jak veliká jest rozkoš, zvítězit nad nepřítelem, jak V. Milost povídá.

A to mne také hněte, jakož i bez pochyby tebe, Sancho, pravil na to D. Quijote; však já od nynější chvíle budu hledět zjednati si nějaký meč, (...)

(......)