Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá čtvrtá

Další pokračování o dobrodružství v Černých horách.

Vypráví historie, že D. Quijote nešťastného rytíře z hor s největší pozorností poslouchal, který v další rozmluvě pravil: V skutku, pane, buďte si kdo buďte, neb já vás neznám, jsem vám za projevení vaší náklonnosti velmi povděčen a přál bych si, abych byl s to něco více, než dobrou vůli podati, za upřímnost, s kterou jste mne přijal. Avšak osud mi ničeho nezanechal než zbožné přání, abych dobrodiní mi prokázaná splatit mohl.

Mé přání jest, vám k službám býti, odvětil D. Quijote, a proto bylo moje předsevzetí, nejíti z těchto hor dříve, dokud vás nenajdu a se dovím, dá-li se nějakým způsobem pomoci vašemu zármutku, který vás k tomuto neobyčejnému živobytí přivedl, o čež bych já pak vší silou svou se pokusil. Aneb, je-li vaše neštěstí takového způsobu, že vší útěše a vši úlevě vzdoruje a dvéře zavírá, chtěl jsem je z gruntu srdce s vámi oplakávati; nebo jest to vždycky v neštěstí nějaká útěcha, najíti soucitu. Pakliže ale můj dobrý úmysl u vás jen poněkud uznání dochází, prosím vás, pro dobrý mrav, jejž na vás pozoruju, ano úsilně pro vše, co jste byl jakživ kdy miloval a posud milujete, abyste mi pověděl, kdo jste, a co vás přimělo na této poušti, toliko u prostřed divoké zvěře žíti a umříti; neb váš oděv a váš způsob dokazujou, že nikoliv pro takovou společnost zrozen nejste. Přisáhám vám, pokračoval D. Quijote dále, na rytířský řád, v který co nehodný člověk byl jsem vstoupil a na dobrodružné rytířství, jež vyznávám, že vám, pane milý, učiníte-li to mi k vůli, se vší horlivostí, kterou mi stav můj ukládá, k službám budu a buď ve vašem neštěstí, bude-li to vůbec možná, vám pomohu, aneb, jak jsem již slíbil, s vámi ho želeti budu.

Slyše rytíř z hor rytíře truchlivé podoby takto mluviti, počal jej od hlavy až k patě bedlivě prohlížeti a když jej byl hodnou chvíli pozoroval, pravil konečně: Máte-li pro mne co jíst, dejte mi to pro milosrdenství Boží. Až se najím, milerád vše učiním, co na mne žádáte a vděčnost svou za dobrý váš úmysl vám vyjevím.

Sancho na to hned sáhl do svého tlumoku a pastýř do své kabely a odrancovi hlad upokojili. On hltal jako nesmyslný vše, co mu dali, s takovou rychlostí, že kus za kusem do něho lítal, protože on téměř ani nepolykal a, dokud obědval, ani on sám, ani přítomní slova nepromluvili. Nasytiv se dal jim znamení, aby šli za ním, a vedl je na zelený palouk, který odtud nedaleko za skalou byl. Položil se do trávy a ostatní okolo něho se slavnou tichostí se uhostili, načež lesňák, dříve pohodlně se uloživ, jal se vyprávěti: žádáte-li pánové, abych vám několika slovy mé nesmírné neštěstí vylíčil, musíte mi slíbiti, že nitku mé smutné povídky žádnou otázkou anebo nějakým jiným spůsobem nepřetrhnete. Neb jakmile to učiníte, bude po povídce.

Tato předmluva upamatovala našeho rytíře na pohádku Sanchovu, jak počet převezených koz nevěděl a povídačka najednou uvázla. Zatím pokračoval lesňák dále: Já činím tuto výminku, (...)

(......)