Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá třetí

Co pověstnému D. Quijotu v Černých horách se přihodilo; nejznamenitější dobrodružství, jež tato pravdivá historie vypravuje.

Vida D. Quijote, jak je zdělán, pravil svému zbrojnoši: Je to stará pravda, Sancho, že kdo sprostým lidem dobře činí, vodu do moře lije. Kdybych já byl na tvá slova dal, nebylaby ovšem tato mrzutost mi se stala, ale poněvadž již se to stalo, třeba míti trpělivost a já si to budoucně budu pamatovat.

Budete si to zrovna tak pamatovat, odpověděl Sancho, jako že já jsem Turek; poněvadž ale o tom mluvíte, žeby Vás nebyla ta nehoda potkala, kdyby jste mi byl věřil, uvěřte mi tedy nyní, aby jiné, ještě větší neštěstí vás nestihlo. Musíte pomyslit, že svaté bratrstvo na rytířstvo čerta dbá, neb ono za všecky dobrodružné rytíře dohromady ani zlámanou grešli nedá a mně již pořád se zdá, jakoby jejich šípy okolo uší nám fičely.

Ty jsi zrozená baba, Sancho, pravil nato D. Quijote; ale abys nemohl říci, že jsem neustupný a že nikdy tvé rady neuposlechnu, učiním teď, co mi radíš, a nehodě, které se bojíš, se vyhnu; avšak to jen pod tou výminkou, že jakživ ani na smrtelné posteli nikomu neřekneš, že jsem já z bázně před nebezpečenstvím, nýbrž toliko na tvé prosby to učinil. Sice bys musel lhát a jábych ti musel nyní a vždycky lež vytýkat a lhalbys, třeba si to jen myslil anebo mluvil, a já ti povídám jenom tolik, že kdybys jen pomyšlení měl, že nějakému nebezpečenství se vyhýbám, které jenom trochu zdá se býti strašlivé, jsem odhodlán zde zůstati a zcela sám vše očekávati a to nejen to svaté bratrství, kterého ty se bojíš, ale s ním všechny bratry dvanácti israelských pokolení, se sedmi bratry, taktéž Kastora a Polluxa, jakož i všecky bratry a bratrstva, co jich jest na světě.

Milostpane, odpověděl Sancho, vyhnouti se není uteci a bylby to nerozum, čekati, když je nebezpečenství větší nad nadání; moudří lidé šetří se dnes pro zítřek a nevydávají jedním dnem celé své štěstí v šanc a, ačkoliv já toliko sprostý chlap a sedlák jsem, přece vždycky svou čest jsem tu vyhledával, abych rozumně jednal. Proto jenom mi to učiňte k vůli, uposlechněte mne a vsedněte na Rocinanta, můžete-li, a pakli ne, já vám pomohu, a jeďte za mnou, nebo já mám tušení, že nám nohou více než rukou bude zapotřebí.

D. Quijote vsedl na koně beze vší odpovědi, Sancho na svém oslu sedě jel napřed a tak do jedné části Černých hor, které nebyly daleko, se dostali. Sancho měl míněni celé hory přejeti a do Visa aneb do Almodovara del Campo se dostati a v této hornaté krajině na několik dní se skrýti, aby svaté bratrstvo je nenalezlo. Nabyl nové mysli, když shledal, že jeho zásoba potravy, která byla na oslu se nacházela, z bitvy s galejníky jest zachráněna, což za pravý zázrak pokládal, ješto galejníci takovéto věci rádi lovívají.

Ještě té noci přijeli do středu Cerných hor a Sancho radil tuto noc a ještě několik příštích dnů tam ztráviti, aspoň tak dlouho, pokud jejich zásoba stačovala; nocovali tedy v jedné krajině mezi (...)

(......)