Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třetí

Vypravuje, na jak pěkný způsob D. Quijote jest na rytířství pasován.

S touto myšlénkou znepokojován svou hospodní a špatnou večeři zkrátil a záhy k sobě hospodského povolal. Zavřev se s ním v stáji pokleknul před ním na kolena a pravil: Já nevstanu dříve, statečný rytíři, až Vaše láska mi vyplní prosbu, která i ku chvále Vaší i k slávě celého člověčenstva poslouží.

Vida hospodský hosta u svých nohou a slyše tuto řeč, užasnul velice a hleděl naň, nevěda ani co říci ani co činiti. Snažil se, jej pozdvihnouti, on ale nikoliv vstáti nechtěl, až konečně mu říci musil, že splní, oč jej žádá.

Neočekával jsem jinak od Vaší velikomyslnosti, pravil na to D. Quijote; a pročež Vám, pane můj, pravím, že prosba, kterou mi Vaše ochota má splniti, jest, byste mne zítra ráno na rytíře pasoval. Tuto noc budu v kapli Vašeho hradu státi na stráži a ráno, jak jsem pravil, nechať se vyplní, oč Vás tak snažně žádám, bych mohl, jak se sluší, všecky čtyry díly světa projíždět a k přispění ku pomoci nešťastným dobrodružství vyhledávat, jakožto jest povinností rytířství a rytířů dobrodružných, jako jsem já, kteréhožto jediná touha jest po činech takových.

Hospodský, jak praveno, byl šelma a již také o nerozumu svého hosta něco tušil. Slyše pak řeč tuto docela o tom se přesvědčil a, chtěje noci té něco pro zasmání míti, po vůli mu být si umínil. Pravil mu tedy, že velmi moudře jedná v tom, co chce a žádá, že taková pohnútka jest vlastností a přirozenou věcí rytířů tak vznešených, jakým on se zdá býti, a jak slušná úprava jeho ukazuje, on že též v létech své mladosti k čestnému řádu tomu byl náležel, v rozličných světa dílech dobrodružství hledal, neopominuv ani předměstí malazských, ostrovů riaranských, okolí sevillského, tržiště segovského, oliv ve Valencii, strážnice v Granadě, nábřeží v San Lucaru, mučírny kordovské, krčem toledských a jiných rozličných míst, kde rychlost svých nohou a hbitost svých prstů osvědčil, ledaco nepravého učinil, mnohou vdovu škádlil, kolik děvčat svedl a nedospělých ošidil a skoro po celém Španělsku se všemi audiencemi a tribunály se seznámil. Konečně prý do hradu toho na odpočinek se odebral, kde ze svého a cizího živ jsa, všech cestujících rytířů hostí, buďte si oni jakéhokoli stavu a rodu, z pouhé k nim náklonnosti a že oni za dobré srdce jeho své jmění s nim sdílí. Pověděl mu také, že v jeho hradu není žádné kaple, v nížby mohl na stráži státi, ješto jest zbořena a znovu stavěti se má; však že prý ví, že v nouzi může se kdekoli státi a on této noci že bude moci stát na dvoře hradním. Ráno, bohda, že se vykoná slavný obřad, kde on bude pasován na rytíře a to takového, že na světě lepšího ani býti nemůže.

Pak se ho tázal, má-li jaké peníze, a D. Quijote odpověděl, že nemá ani vindry a že nikdy nebyl četl v příbězích dobrodružných rytířů, aby s sebou byli co vozili. Na to pravil hospodský, že se mýlí, ješto prý proto v historiích o tom se nepíše, že spisovatelům jejich nevidělo se třeba psáti o (...)

(......)