Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá

Jedná o rozšafnosti krásné Dorotey a jiných věcech velmi příjemných a kratochvilných.

Farář sotva že dokončil, an Sancho pravil: Na mou věru! pane licenciáte, ten, co ten kousek vyvedl, byl můj pán, ačkoliv jsem já mu dříve povídal a radil, aby povážil, co činí a že je to hřích, vydobyti jim svobodu, protože byli to všickni vybraní taškáři.

Blbe! pravil na to D. Quijote, rytířům dobrodružným nepřináleží aniž se přisluší, ohlédati se na to, zdali ubožáci, spoutaní a zajatí, kterých oni na cestách potkají, svou vinou nebo zásluhou jimi se stali a v tuto nesnáz přišli; oni jsou toliko povinni, jim jakožto utištěným pomoci a toliko na jejich utrpení a nikoliv na jejich přestupky ohled bráti. Já napadl smečku zarmoucených a nešťastných lidí a učinil, co mi přísaha má činiti ukládala: ostatní narovnej Pánbůh. A kdo to ve zlé vykládá, tomu, krom posvěcení pana licenciáta a jeho důstojné osoby, pravím, že pramálo rytířskému řádu rozumí a že lže jako šelma a pankart, což mu také svým mečem, kdy a kdekoli, dokážu.

Na tato slova počal se v třmenech usazovat a hemelín svůj na hlavě si upravovat, nebotě lazebnickou mísu, která dle jeho mínění byla přilbicí Mambrinovou, měl před sebou na sedle přivázanou, až od porouchání, jež galejníci jí byli spůsobili, bude zpravena.

Vědouc Dorotea, chytrá a bodrá dívčina, již o pomatenosti D. Quijotově a vidouc, že všickni mimo Sancha Panzu žerty s ním si tropí, nechtěla zůstati pozadu a patříc jej tak rozhorleného pravila: Pane rytíři, račte se upamatovati na slib mi daný, že totiž jiného dobrodružství nepodniknete, byťby sebe bylo důtklivější, a ukroťte svůj hněv, neb kdyby pan licenciát byl věděl, že tímto nepřemožitelným ramenem jsou galejníci osvobozeni, bylby raději hubu si zašil a jazyk na tré překousnul, nežli slova prořekl, kteréby V. Mst k hněvu popuditi mohlo.

To je na mou věru pravda, řekl farář, ba i polovic vousů bych si z brady vyšklubal.

Já budu mlčet, slečno drahá, a ukrotím spravedlivý hněv svůj, který byl již v útrobě mé se vzňal, a setrvám v pokoji a klidu, dokud nesplním slib Vám daný; avšak za odměnu této dobré žádosti mé Vás prosím, rcete mi, pakli Vám to za zlé nepřichází, v čem Vaše utrpení záleží a kolik, kdo a jaké jsou to osoby, na kterých mám právu zadost učiniti a dokonale se pomstiti?

To Vám ráda povím, odpověděla Dorotea, pakli Vás neomrzí o bídě a neštěstí poslouchati.

Nikoliv, slečno moje, odvětil D. Quijote.

Tedy, pravila zas na to Dorotea, račte mne pozorně vyslechnouti.

Jak mile to řekla, byl již Cardenio a lazebník po jejím boku jsouce žádostivi slyšeti, jak asi chytrá Dorotea svůj smyšlený příběh bude vypravovati; totéž učinil Sancho a tak jako jeho pán jí se dal oklamati. Ona ale napřed dobře v sedle se usadivši a když dříve několikrát si odkašlala a několik posuňků byla učinila, s velkou příjemností takto vyprávět se jala:

Přede vším, pánové moji, ráda bych, abyste zvěděti ráčili, jak se jmenuju… tu trochu se zarazila, (...)

(......)