Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá devátá

Jedná o důvtipné lsti a jakým spůsobem našeho zamilovaného rytíře z přísného pokání jeho vyprostit hleděli.

To jest, pánové, pravdivý příběh mé smutné truchlohry: vizte a suďte nyní, zdali vzdechy, které jste slyšeli, slova moje a slzy, které mé oči ronily, měly dostatečné příčiny, ještě u větší míře se jeviti a téci; a povážíte-li způsob mého neštěstí, seznáte, že všecka útěcha jest marna, protože není žádné pomoci. O to jenom vás žádám, což snadno můžete i musíte učinit, abyste mi poradili, kde bych život svůj mohla tráviti beze strachu a bázně, že mne naleznou ti, jenžto mne hledají, neb, ačkoliv jistě vím, že rodiče pro velikou lásku ke mně laskavě mne přijmou, jest přece můj stud, že nebudu moci před ně předstoupiti tak, jak oni si žádají, již při pouhém pomyšlení na to tak náramný, žebych raději na věky jim s očí šla, než jejich pohled snesla, vědouc, že mne opět nacházejí zbavenu počestnosti, které se do mne domýšleli.

To řekši umlkla a tvář se jí zalila barvou, která patrně o pohnutí a stydlivosti duše její svědčila. Ti, co ji poslouchali, pocítili v srdcích svých jak útrpnost tak i podivení nad jejím neštěstím a ačkoli farář hned na to ji chtěl těšiti a radu dáti, chopil se dříve Cardenio slova řka:

Naposledy, slečno, jsi ty krásná Dorotea, jediná dcera bohatého Clenarda?

Dorotea užasla, když jmeno svého otce uslyšela a vidouc, jak bídný člověk to, jenž je pronesl, neb jsme již pověděli, jak byl Cardenio odín, pravila mu I kdo pak jste vy, brachu, že také jmeno mého otce znáte? neb já jsem až posud, dobře-li se pamatuju, v celém vyprávění mého nešťastného příběhu jej nepojmenovala.

Já jsem, odpověděl Cardenio, onen nešťastník, o němž, jak jste vy, slečno, pravila, Lucinda řekla, že jest jejím ženichem; jsem onen nešťastný Cardenio, jejž nevěrnost onoho, jenž vás v tento stav přivedl, tamtéž připravila, že v těchto hadrech polonahého, vší lidské útěchy, ano, co ještě mnohem horší jest, rozumu zbaveného jej vidíte. Nebo jsem, bohužel, toliko někdy, když mi to nebesa na krátký čas dopřejou, svých smyslů mocen. Já jsem tentýž, krásná Doroteo, jenž byl přítomen, když D. Fernando toho nejnespravedlivějšího činu se dopustil a když Lucinda ono nešťastné „ano“ vyřkla, které ji chotí jeho učinilo. Já jsem ten, jenž neměl síly dosti vyčkati, až ona ze mdlob procitne, a co onen list obsahuje, který jí za ňádry nalezli, poněvadž duše má tolik pevnosti neměla, tolikeré neštěstí najednou snésti. Tudy jsem opustil dům ten, trpělivosti pozbyl a list u svého hospodáře zanechal, v kterém jsem ho žádal, aby jej Lucindě doručil, načež jsem do těchto pustin se odebral s předsevzetím, skončiti zde život svůj, jenž od té doby nanejvýš mi jest omrzelý a protivný. Však osud nechtěl mi jej odníti, spokojiv se toliko tím, že mne smyslů zbavil, snad proto, aby mne uchoval k štěstí, které nyní mne potkalo, když jsem Vás nalezl. Nebo je-li pravda, jako myslím, že skutečně jest, co jste vyprávěla, možná, že nám (...)

(......)