Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola sedmá

O druhém výjezdu našeho milého rytíře Dona Quijota de la Mancha.

V tom začal D. Quijote křičet: Nuže, vzhůru, stateční rytíři! Nyní je třeba ukázat sílu mohutných páží svých, aby dvořáci slávu turnaje neodnesli.

Na tento křik a povyk nechali prohlížení ostatních knih a tu bezpochyby přišly do ohně, beze všeho soudu a výslechu la Garolea a Lev španělský se Skutky císařovými, které D. Louis de Avila byl sepsal, jež zajisté mezi nimi byly; možná, že, kdyby je byl farář uviděl, tak přísný ortel nebylby je potkal. Když k D. Quijotu přiběhli, byl on již s postele vstal a s neustálým křikem zuřivě na všecky strany kolem sebe sekal a bodal, a tak vypadal, jakoby ani nebyl spal. Chopili se ho a mocí na lože opět jej dostali, načež on trochu se upokojiv k faráři takto mluviti počal: Zajisté, pane arcibiskupe Turpine, jest to veliká hanba pro nás, ježto dvanácti Páry se nazýváme, že jsme rytířům dvorským tak ledabylo dali vítězství z tohoto turnaje odnésti, kdežto my dobrodružní jsme dobyli slávy tří dnů předešlých.

Upokojte se, Vašnosti pane a příteli; neb bohda, že osud se změní, a co dnes se ztratilo, že zítra se nabude. Myslete Vašnosti nyní raději na své zdraví, nebo, jak se mi zdá, musíte být velmi slabý, nebo snad i těžce raněn.

Raněn ne, pravil D. Quijote, ale ztřískán bez pochyby a ztlučen, neb ten pankart D. Roldan mne zmrskal dubovým kmenem a to jenom ze závisti, protože ví, že já jediný jsem sokem činů jeho. Však ať se jmenuju Reynaldem de Montalvan, pakli, až s toho lože povstanu, mu za všecka jeho kouzla nezaplatím. A nyní mi dejte jíst, neb je mi toho velmi zapotřebí; potom se postarám o pomstu.

Učinili tak, dali mu jíst a on zase usnul, ješto oni celí užaslí nad jeho šílenstvím byli. Tu noc pálila a utrácela hospodyně na dvoře všecky knihy z celého domu a musely i takové shořet, které zasluhovaly býti chovánu v archivech na věčnou památku; avšak nedal tomu osud a spěch vyšetřovatelův a splnilo se tudy na nich přísloví, že někdy nevinný s vinným trpívá.

Ještě jednoho prostředku užil farář s lazebníkem proti nemoci přítelově, dal totiž zazdíti dvéře u pokoje, v kterém knihy bývaly, aby až vstane, jej nenalezl a odstraněním příčiny snad také účinek přestal. Umínili si mu říci, že kouzelník nějaký pokoj i se vším byl odnesl, což s velikou rychlostí je vykonáno.

Teprv za dva dni povstal D. Quijote a první cesta jeho byla ke knihám; že ale pokoj nenalezl, kde býval, chodil s místa na místo a jej hledal. Přišel k místu, kde bývaly dvéře; ani slova neříkaje hmatal rukama a oči vyvaloval. Konečně ale, a po hodné době, ptal se hospodyně, kam asi jeho pokoj s knihami se poděl. Hospodyně jsouc o všem poučena, co má odpovědět, pravila: Ten pokoj hledáte, pane? Toho již není více v domě tomto, ani knih, nebo to ďábel vzal.

To nebyl ďábel, řekla na to neť, nýbrž jakýsi kouzelník, kterýž tu noc na to, když jste odjel, přiletěl na oblaku a s draka, na němž seděl, sestoupiv do pokojíku vešel. Co se tam dělo, (...)

(......)