Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá pátá

O tom, co se Sanchovi cestou přihodilo, i o jiných velmi pozoruhodných věcech.

Pozdržev se s Ricotem nemohl Sancho téhož dne doraziti do hradu vévodova, ač se dostal na půl míle od něho. Tu ale překvapila ho tmavá a černá noc, že však bylo jaro, nečinilo mu to starosti, a proto poodešed se silnice umínil si vyčkati rána. Nepříznivý a nešťastný osud tomu chtěl, že hledaje místa, kde by nejlépe si odpočinouti mohl, i se šedoušem padl do hluboké a velmi temné jámy ležící mezi několika prastarými budovami. Mezi tím, co dolů letěl, poroučel se z celého srdce Bohu maje za to, že se nezastaví až na samém dně propasti pekelné. Nebylo tomu ale tak, neboť v hloubi něco víc než třísáhové dopadl šedouš dna a Sancho octnul se při něm neutrpěv ni ourazu ni škody. Ohmatal se po celém těle a oddychoval si na přesvědčenou, je-li zdráv anebo někde probodán; vida se ale neporouchána, nepolámána a nezkrácena na zdraví nepřestával vzdávati Bohu díky za prokázanou milosť, ježto nepochybně za to měl, že jest na tisíc kusů roztříštěn. Ohmatal taktéž boky jámy, by se přesvědčil, možno-li se dostati z ní ven bez cizí pomoci, avšak shledal, že jáma jest veskrz hladká bez záchytu, z čehož velice se rmoutil, zvláště když slyšel, že šedouš dojemně a bolestně sténá. A mělo to svou podstatu; šedouš zajisté nekvílel z nemravu, alebrž že byl opravdu zle porouchán. Ach! stýskal při tom Sancho Panza, kolik nenadálých nehod při každém kroku stíhá tvory na tomto bídném světě! Kdo by řekl, že člověk, který včera viděl se nastoleným vladařem ostrova, který rozkazy dával služebníkům a poddaným svým, má se dnes viděti pohřbena v jámě, nemaje živé duše, která by pomohla, ni sluhy ni poddaného, který by mu ku pomoci přispěl? Zde nám bude hlady zahynouti, mně i stoupáku mému, neumřeme-li dříve, tento potlučením a poraněním, já zármutkem, Aspoň nebudu tak šťasten, jako byl pán můj D. Quijote de la Mancha, když vlezl a spustil se do sluje onoho kouzedlníka Montesina, u něhož našel lepšího pohoštění než ve vlastním domě, jakoby stůl pro něho byl přistrojen a postel přichystána. Viděl tam pěkná a příjemná zjevení, a já spatřím zde, jak se domnívám, ropuchy a hady. O já nešťastný, kam mne zavedlo moje bláznovství a blouznění! Odtud vynesou mé kosti, až se Bohu zlíbí, že je někdo najde holé, vybílené, ohryzané, a zároveň kosti dobrého šedouše, z čehož snad na jevo se dostane, kdo jsme, aspoň těm, kteří se upamatují. že Sancho Pauza nikdy se nevzdálil od svého osla a osel jeho nikdy od Sancha Panzy. Běda nám! volám opět, že nezlíbilo se zlému osudu našemu, abychom skonali v otčině a mezi svými, kde by se, byť i nebylo prostředku pro naši nehodu, aspoň našlo lidí, kteří by nás politovali a v poslední hodince našeho skonání oči nám zatlačili. O soudruhu, o příteli můj, jak špatně jsem se ti odměnil za tvé upřímné služby! Odpusť mi a pros, co nejlíp můžeš, prozřetelnost, aby nás zbavila té politování hodné nesnáze, do níž jsme oba upadli. Slibuji, že ti (...)

(......)