Raymond Chandler

ŠPANĚLSKÁ KREV
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(8)

Newton Street mezi Třetí a Čtvrtou ulicí byla uličkou levných konfekčních obchodů, zastaváren, arkád s hracími automaty a podezřelých hotýlků, před nimiž postávali muži s vyhýbavýma očima a utrušovali poznámky přes cigarety, aniž hýbali rty. Uprostřed bloku visel do ulice dřevěný nápis hlásající STOLLŮV KULEČNÍKOVÝ SÁL. Od konce chodníku k němu vedlo dolů schodiště. Delaguerra zvolna sestupoval.

V přední části sálu bylo šero. Stoly byly přikryté, tága trčela přísně seřazena na stojanech. Ale úplně vzadu bylo světlo, tvrdé bílé světlo, od něhož se temně odrážel chumáč hlav a ramen. Ozýval se odtud hluk, spory, sázení. Delaguerra zamířil k světlu.

Najednou, jakoby na znamení, halas ustal a ticho přerušilo ostré třesknutí koulí, tupé nárazy na mantinely a závěrečný třesk karambolu. Nato halas vzplál znovu.

Delaguerra se zastavil vedle stolu se zeleným suknem, vytáhl z náprsní tašky desetidolarovou bankovku a z malé přihrádky vyndal pogumovaný štítek. Na něj napsal: "Kde je Joe?", nalepil ho na bankovku a přeložil ji na čtvrtinu. Pak přešel k okraji hloučku a protlačil se jím až blízko ke kulečníkovému stolu.

Vytáhlý bledý muž s netečným obličejem a hnědými vlasy rozdělenými úhlednou pěšinkou křídoval tágo a studoval situaci na stole. Naklonil se a roztáhl silné bílé prsty. Kruh sázejících rázem ztichl. Vytáhlý muž šťouchl lehce do koule a ta se odrazila od tří mantinelů.

Růžolící muž na vysoké stoličce prohlásil: "Čtyřicet pro Chilla. Náskok osm."

Vytáhlý muž si znovu nakřídoval tágo a lhostejně se rozhlédl. Pohledem sklouzl po Delaguerrovi, aniž pohnul brvou. Delaguerra k němu přistoupil blíž a řekl: "Sázíte na sebe, Maxi? Pětku na to, že vám to teď nevyjde!"

Vytáhlý muž přikývl. "Beru."

Delaguerra položil složenou bankovku na okraj kulečníku. Mladík v pruhované košili po ní sáhl. Max Chill ho téměř nepozorovaně odstrčil, zastrčil bankovku do kapsy u vesty, lhostejně prohodil: "Sázím pětku," a sklonil se k dalšímu šťouchu. Byl to čistý cikcak přes celý stůl, dokonale přesný. Ozval se hlučný potlesk. Vytáhlý muž podal tágo pomocníkovi v pruhované košili a řekl: "Přestávka. Musím si odskočit."

Vzdálil se do stínu a prošel dveřmi označenými PÁNI. Delaguerra si zapálil cigaretu a rozhlédl se po obvyklé newtonstreetské sebrance. Chillův soupeř, další vytáhlý bledý netečný muž, stál vedle markéra a mluvil s ním, aniž se na něho díval. Blízko nich stál osaměle a přezíravě nápadně pohledný Filipínec v elegantním hnědém obleku a kouřil čokoládově hnědou cigaretu.

Max Chill se vrátil ke kulečníku, sáhl po tágu a nakřídoval je. Sáhl do kapsy u vesty, lenivě prohodil: "Dlužím vám pětku, kamaráde," a podal složenou bankovku Delaguerrovi. Udělal tři karamboly za sebou, téměř bez přerušení. Markér řekl: "Čtyřicet čtyři pro Chilla. Náskok dvanáct."

Od kraje hloučku se odlepili dva muži a zamířili k východu. Delaguerra se k nim přidal a sledoval je mezi přikrytými stoly až k začátku schodiště. Tam se zastavil, rozprostřel bankovku v ruce a přečetl si adresu, naškrábanou na štítku pod otázkou. Zchumlal bankovku a natáhl ruku ke kapse.

Vtom ho rýplo něco tvrdého do zad. Nosový hlas, podobný zaúpění bendžové struny, řekl: "Že byste mi trochu vypomohl, co?"

Delaguerrovi se zachvělo a zašpičatělo chřípí. Vzhlédl k nohám mužů na schodech nad sebou, k odrazu záře pouličních lamp.

"No tak!" vyzval ho výhružně nosový hlas.

Delaguerra sklouzl bokem na podlahu a přitom se ve vzduchu otočil. Švihl rukou dozadu jako had a při pádu sevřel kotník. Kolem hlavy se mu mihla pistole, udeřila ho do konce ramene, a levou paží mu prostřelil bolestivý šíp. Zaslechl rychlé, horké sípáni. Slabý úder mu srazil slamák. Zcela blízko se ozvalo tiché syčivé zavrčení. Delaguerra se překulil, zakroutil kotníkem, přitáhl pod sebe koleno a prudce se vymrštil. A už stál na nohou, ohebný jako kočka. Prudce odmrštil kotník od sebe.

Filipínec v hnědém obleku dopadl zády na podlahu. Třesoucí se pistole se vznesla vzhůru. Delaguerra ji vykopl z malé hnědé ruky a zbraň sklouzla pod kulečníkový stůl. Filipínec ležel bez hnutí na podlaze, hlavu nachýlenou kupředu, klobouk s tuhou krempou pořád jako přilepený k napomádovaným vlasům.

Vzadu v kulečníkovém sále partie nerušeně pokračovala. Pokud někdo zaslechl hluk rvačky, stejné se nepohnul, aby se podíval, oč jde. Delaguerra vytáhl z kapsy kalhot černý obušek a shýbl se. Filipíncova hubená tvář se zkřivila. "Musíš se toho ještě moc naučit, chlapče. Vstaň!"

Delaguerrův hlas byl mrazivý, ale netečný. Snědý muž se vztyčil, zdvihl paže a vzápětí mu levá ruka začala sklouzávat k pravému rameni. Delaguerra švihl nedbale zápěstím a obušek srazil Filipíncovu ruku dolů. Snědý muž zaječel jako hladové kotě.

Delaguerra pokrčil rameny. Ústa se mu stáhla v pohrdavý úsměšek. "Chtěls mě přepadnout, co? Dobře, kamaráde, ale až jindy. Teď mám něco na práci. Zmizni!"

Filipínec se odplížil mezi stoly a shýbl se. Delaguerra přehodil obušek do levé ruky a pravičkou švihl po pažbě pistole. Chvíli tak stál a nespouštěl pohled z Filipíncových očí. Pak se otočil a rychle vyšel vzhůru po schodech a ven na ulici.

Snědý muž rychle proklouzl podél zdi a zalezl si pro pistoli pod kulečníkový stůl.